Milé těhulky, netěhulky, maminky, čtenářky i nečtenářky, blížím se pomalu, ale jistě ke konci svého druhého a posledního těhotenství. Opravdu je to na posledy, protože je to moje 4. těhotenství, před dvěma lety jsem úspěšně donosila dnes již svoji dvouletou dceru, ale před tím mi moc štěstí nepřálo a asi to tak i mělo být, že jsem dvakrát potratila v dosti již velkém těhotenství. Ale jak říkám, každé zlo je k něčemu dobré, a tak budu mít teď dvě krásné a zdravé děti. Klidně bych i další, ale celé těhotenství jsem vlastně ve stresu z toho, zda vše bude jak má být, zda se nic nepokazí. Zvládla jsem to, zvládla jsem devět měsíců, i když byly opravdu, ale opravdu dost náročné. Poslední týden jsem už jak kombajn, každý týden mám na váze ještě o kilo navíc. Je to možné? Lidi mi říkají, že mých 14 a půl kila nikde není vidět, ale když se znáte, poznáte každý centimetr navíc. Navíc mé břicho, když ho vidím třeba v odrazu ve vitrínách nebo v zrcadle, je opravdu tak velkééééééééé…
Minule jsem psala o našem stanování. Tak to se nekonalo.:-) Počasí vůbec nepřálo, atak v 17 stupních spát v 9. měsíci někde pod stanem…?Absolvovali jsme tedy jen jednodenní výlet do Koněpruských jeskyní. Pro dceru to byla zkouška vzornosti a klidu, jelikož se z hodného andílka stává ukřičený a zlobivý čert. Ale musím říct, že byla opravdu hodná a těch 50 minut prohlídky vydržela nezlobit. Jen jsme jí museli narvat do pusy dudlíka, protože neustále něco vyprávěla, a tak chvílema nebyla slyšet ani průvodkyně. Výlet nás zabavil na celý den, a tak jsem byla ráda, že jsme k večeru dorazili domů. Ono chodit skoro hodinu nahoru a dolů po schodech mi moc dobře nedělalo. Ani nevím, jak jsme strávili neděli, myslím, že nijak zvláštně. Minulý víkend odjelo prtě s babičkou a dědečkem do Playmobil parku do Německa, tak jsme měli celý víkend čas připravit dětský pokoj, spíš dětský koutek :-). Odpočívala jsem, stěhovala jsem, uklízela jsem, připravovala jsem. Uteklo to jako voda a začal tenhle týden.
Mám za sebou vlastně druhé natáčení u doktorky, zítra mě čeká třetí. Je zajímavé, že prcek vždycky spí. Já ho cítím stále, ale na monitoru je v klidu a chní. :-)Takže ho musím budit, točím se dokola, na bok a do sedu, pak sestřička třese s bříškem… Občas ho to na chvíli probudí, ale jinak teda spí. Doktorka říkala, že se hýbe ve spánku. Na porod říkala, že to ještě nevypadá, tak uvidíme, co řekne zítra. Asi bych chtěla, aby třeba řekla, že už se příště neuvidíme, ale mám strach, že budu nosit do termínu, či snad přenášet. Dceru jsem v tomhle týdnu už porodila, takže by byla docela sranda, kdyby to bylo v neděli 29., protože dcera je narozená 29.,ale jiného měsíce. 🙂 Ale v úterý mám narozeniny, takže bych chtěla, aby to bylo až potom. Nerada bych trávila svůj Den v nemocnici. Ale uvidíme.
Až do včerejšího dne jsem nepomyslela na porod… Trápily mě jiné věci, a když mi kamarádka napsala, že vlastně budu zase rodit, tak mi to docvaklo. 🙂 Už si moc nepamatuju, jak to probíhalo, vím jen, že to bylo nepříjemné, bolestivé, chtělo se mi brečet a křičet zároveň. Spoléhám na to, že to bude stejné, že to poznám, až to přijde. Ale co když ne? Když jsem tenkrát přijela do nemocnice, rodila jsem už za 4 hodiny, ale co když to tentokrát bude trvat 12 hodin? A pak? Malé zmuchlané drobátko… Zase začínám špekulovat nad tím, že to nezvládnu… mimino.
Pro dnešek se loučím, je to můj 9. článek, snad si ještě přečtete můj poslední 10. článek a třeba už budu psát, jak krásné mám mimčo. 🙂
Mějte se krásně a užívejte tepla, dneska je opravdu velké.:-)
