Nejprve bych chtěla poděkovat za krásný balíček od sponzora, kterého jsem se nemohla dočkat. Když přišel, byla jsem nadšena a hned si na stránkách Benito.cz vybrala další věci :-), přišly pidi tepláčky, body, punčocháče, ponožky a takové hezké papučky na doma, které se samozřejmě líbily dcerce. Je to opravdu tak maličké, že se nechce věřit, že to bude tak malé miminko. Takže sponzorovi ještě jednou díky.Za těch 14 dní se vesměs nic nezměnilo. Poté, co mě ubezpečili v nemocnici, mě téže ujistila moje doktorka, že opravdu nerodím a že mám odpočívat. Asi to bylo psychické, protože od té doby mě obavy opustily. U doktorky mě zvážili, změřili tlak, dostala jsem balíček pro miminko, kde byla jedna plenka, nějaké vzorečky kosmetiky a milion letáčků a šla jsem domů. Na miminko se nikdo nekoukal, takže opět nic nevím.
Strašně to teď uteklo. Byl duben a najednou bude červenec. Už jen 6 týdnů a to je možné, že to bude kratší. Od 1.7. mám už napsanou novou mateřskou. Také jsem zašla už na matriku, takže papíry ohledně jména a příjmení mám připravené do porodnice. Tento týden jsem si již vyzvedla košík pro miminko, v kterém bude spinkat.
Nakoupila tapety na polepení skříněk a čeká mě všechno oblečení a věci na miminko vyprat a už připravit na hromádky. Každý se mě ptá, co budeme ještě potřebovat a já tak vůbec nevím, co máme a co ještě ne. Musíme také nakoupit plenky, u dcerky jsme se jich už zbavili a potřebujeme nakoupit nové.
Jak se to blíží, opravdu začínám propadat panice, že to prostě nezvládnu. Nejsem typ člověka, který stojí 4 hodiny nad postýlkou a kouká, jak to miminko spinká, když se prvně usměje, běží si to zapsat do deníčku a tráví většinu času nad rozplýváním se nad drobečkem. U dcery jsem opravdu 10 měsíců trpěla jejím věčným řevem, nespaním a tím, že mně nikdo nechtěl uřvané mimino hlídat. Od roka se vše ale změnilo a já mám doma to nejbáječnější dítě na světě, které si rádi všichni berou i na noc k sobě :-).V tom si myslím, že je zase má výhoda, páč spoléhám na to, že až bude miminko na světě, a hlavně těch prvních 6 týdnů, mi takto všichni blízcí pomůžou ze starším dítětem. Ale jinak opravdu čím dál tím víc přemýšlím nad tím, že jsem měla ještě počkat na druhé dítě. Doufám, že je to jen nějaký strach, který zmizí. Porodu se nějak vůbec nebojím, nebo nad tím nepřemýšlím, ale právě to, co nastane po něm, mě děsí víc. Kojení, přebalování, odkrkávání – hlavně toho se tedy děsím, páč dcerka tohle nějak nezvládala a já proseděla celé noci s ní v náručí, protože si neodkrkla a já měla strach, že když ji položím, tak se mi udusí. No jsem na to zvědavá, říká se, že každé dítě jiné, tak snad…?!
Chtěla jsem se také sklonit nad všemi maminami, které byly těhotné přes léto, protože já to v těch horkách nějak nedávám. Jsem ufuněná, zpocená, nervózní a strašně líná. Raději sedím celý den doma, než abych vylezla do toho vedra. Pěšky už nechodím vůbec a tak všude cestujeme autem a to horko v tom autě je ještě šílenější! Tento víkend mají být tropy, to abych si zalezla někam do sklepa a počkala než to přejde. Jak je to s koupáním maminy? Vím, že na veřejné koupaliště bych už neměla, ale co třeba rybníky a jezera? Vadí to nějak?
Posílám fotku košíku pro miminko, nestihla jsem ho vyfotit, odvezla jsem ho k rodičům, ale je takový podobný.
Pro tentokrát budu končit a nahlásím se v 36. týdnu…brrr 🙂
Krásný vstup do prázdnin…
Emm
