Ufff… zase 14 dní pryč… Nějak to teď letí… Jsem 28. týden těhotenství, což mi právě začíná 3. trimestr. Tudíž kdyby se náhodou teď něco stalo, už by mělo být mimčo životaschopné samo. Je to období, kdy se dokončí vývoj všech orgánů a na konci je schopné přijít na svět. Taky jsem se dočetla, že miminko se začíná více už podobat miminku, protože se mu vytváří podkožní tukový polštář, který vyrovná zbylé vrásky kůže. Jak to ve skutečnosti vypadá, vám však nepovím. 🙂 Můj chlapeček už také umí velmi dobře rozpoznat můj hlas, někde jsem se dočetla, že je schopen se učit a pamatovat si. Nejdůležitější věc však jsou plíce, které se mu teď postupně začnou vytvářet. Srdce bije rychlostí 150 tepů za minutu. Miminko dokáže cítit bolest a reaguje podobně jako dítě donošené. Velikost plodu se uvádí cca na 37 cm a váha by měla být kolem 0,9 kg. Jak to však s tím mým chlapečkem je doopravdy se dozvím až příští týden na pravidelné kontrole. Takže za 14 dní budu vědět víc. Tak to je jen pár věcí, které jsem si nastudovala, abych věděla jak to s námi vypadá.
Minulý týden jsem byla nečekaně u doktorky, protože jsem měla takový divný pocit, že se něco děje. Neustále mi tlačí na močový měchýř, lítám jen na záchod a s těmi pohyby už jsem byla taky zoufalá. Do toho měla dcera čtvrtý den průjem, což je u tak malého dítěte divné, takže jsem musela ještě běžet s ní. Nejdřív jsme běželi k mému lékaři. Měla jsem pocit, že mi uniká plodová voda, mluvila jsem o tom s mými kamarádkami a jedna mi sdělila, že její známá zrovna porodila v 30. týdnu, jelikož jí unikala plodová voda a ona o tom vůbec nevěděla. O to větší strach jsem měla. Doktorka ale moje pohybnosti zamítla, že bych však byla klidnější, se vůbec nedalo říct. Stále na to musím myslet, jestli tam má dost vody a jestli mu něco nechybí. Od mého lékaře jsem běželi k dětskému. Tam nás čekal výtěr a byla nám nasazena přísná dieta. Moje dcera je milovnicí všech jídel, takže pro ni to byly opravdu protrpěné 4 dny na piškotech a suchých rohlíkách. Ale zvládly jsme to a vidět radost v jejích očích, když si mohla vzít svoje oblíbené dobroty, byla neuvěřitelná.
Co se týká mého bříška, tak stále roste, spíš se tedy špičatí. Moc už nemůžu chodit ani na procházky, neb po nějaké době mě začne píchat v břichu a musím sedět. Doktorka říkala, že druhé těhotenství je vždy horší, kvůli námaze s prvním dítětem a děloha dostává víc zabrat. A tak se snažím už moc nikam nechodit a spíš jezdim autem. Je to pro mě pohodlnější, ale vím, že takhle zlenivím. Co se dál týká třeba jídla a mého prvotního obžerství, tak to už trochu pominulo. Moc se už necpu, nebo spíše nemám chutě. Nějak se to ustálilo. Však mimčo má teď přibrat skoro nejvíc, takže uvidíme, jak se to projeví na mě. Jinak žádné změny nepozoruji. Jen moje chování se stále mění jak počasí. Jednou mám takovou radost a jindy bych někoho zabila, pak to dojde k lítosti nad vlastně ničím a bulím. 🙂
Za těch 14 dní se toho moc nestalo, hlavně se strašně těším i trochu obávám ultrazvuku, který mě čeká příští týden. Ale budou zase nějaké novinky. Příští víkend nás také čeká jeden pohřeb a oslava druhých narozenin naší dcery, takže přípravy budou veliké. Připravuju program, sháním velký skákací hrad, zahradní hračky a už vymýšlíme menu. 🙂 Strašně se na to těším. Už měsíc vybírám dárky, konzultuju se všemi a stále něco nakupuju… To máte balonky, třásně, foukačky, kelímky, pak jídlo, pití… uffff . Musím vám poslat obrázek dárku, který by se mi strašně líbil, ale finančně a prostorově to asi neklapne.:-)
Takže příště opravdu bude o čem psát.
Dnes se s Vámi loučím a za 14 dní jsem zpět…
Emma a mimčo
