Tak nám tento týden začne červen. Potom už jen dva měsíce a je „defakto“ po létě. Užívat si každé hezké volné chvíle je snad nutností. Už jen 10 týdnů zhruba do porodu? Mráz mně běhá po zádech…
Absolvovala jsem další prohlídku, tentokrát s ultrazvukem. Plodové vody má mimčo akorát. Pěkně se mu tam plave a asi je spokojené. Ale já opravdu moc ne! Na váze už moc nepřibírám, otoky nemám a tak žádné změny nenastaly. Chtěla jsem vědět, kolik mimčo měří a váží, ale opět moje paní doktorka zklamala. Neměla to v počítači nastavené a zřejmě by to bylo moc náročné! Přemýšlím, že asi vyměním svého gynekologa, protože mně přijde, že čím víc od ní potřebuju, tím míň dává. Také reference se na internetu liší. Tak uvidím. Takže váhu ani míru neznám, ale je vše v pořádku. Příště si už budu nechávat psát mateřskou. Druhou. 🙂
Začnu také chodit už každých 14 dní na kontroly a asi od 35.tt. se natáčí už ozvičky. Což znamená tam být o dosti déle, ale zase nebudu muset podle mě čekat na pořadí (samozřejmě pokud přede mnou nebude jiná těhulka). Miminko se hýbe stále stejně intenzivně. Na tvrdnutí břicha jsem dostala magnesium, které si myslím moc nezabírá. Můžu už taky cítit „poslíčky“, což bych dost nerada.
Tento víkend byl pro mě velmi náročný. Jak jsem psala minule, dcera měla druhé narozeniny a jako správná máma jsem pro ni chtěla jen to nej. Dárky jsem některé už měla, některé ještě dokupovala v týdnu, například tříkolku. S hradem to dopadlo tak, že jsem ho měla slíbený od jedné známé. Ta ale nakonec velmi zklamala a já od čtvrtka sháněla nějaký menší a cenově dostupnější. Nějak nemám finance, abych mohla koupit skákací hrad za 5000 Kč, i když bych moc ráda. Nakonec jsem sehnala, akorát pro tu moji princeznu. Ve čtvrtek objednala a v pátek pro něj opravdu jela. Větší radost jsem dlouho nezažila. 🙂
Čekal nás ještě velký nákup na menu, které jsem na oslavu vymyslela. Dcerku jsme odvezli na hlídání, takže byl i doma takový klid na vše. Ale jelikož nás v sobotu čekala daleká cesta (430km) na pohřeb, nebyla už síla večer něco připravovat. Sobota byla opravdu náročná, horko na dálnici, sedět na zadku, hlavně jsem stále myslela na neděli a vše si v hlavě srovnávala, abych na něco nezapomněla. Vše proběhlo jak mělo, my se naobědvali a zamířili zase na cestu zpět. To už jsem ale začala usínat, jelikož ranní vstávání, dlouhá cesta, výborný oběd v restauraci a teplo mě velmi zmohlo. Domů jsme dorazili kupodivu o dost dříve než jsem předpokládala. „Sláva“, řekla jsem si. Vyzvedli jsme dcerku a jeli dokoupit poslední drobnosti, jako byly balony a výzdoby. Doma jsme naložili maso, udělali poslední přípravy a padli do hajan.
Nastal den „D“. Chtěla jsem mít všechno perfektní, je na tom něco špatného? Věděla jsem, že celý den pro mě bude velmi náročný, ale co bych pro ni neudělala…? Ráno jsme vyrazili na zahradu. S kamarádkami, které mě opravdu velmi podpořily a pomohly, jsme začali péct muffiny a linecké šneky. Po dvou hodinách jsem musela jet vyzvednout dětský zahradní nábytek, aby se děti samy zabavily a my mohly hodovat. Vyzvedla jsem i dort a mazala zase na zahradu. Malá už krásně spinkala, takže jsem byla spokojená. Dárky se začly montovat a nafukovat. Balónky se začaly navazovat, kam to jen šlo, a přípravy šly do finále. Malá se vzbudila asi před jednou hodinou, najedli jsme se a než jsme se otočili, už začali jezdit hosti. Během chvíle se prázdná zahrada změnila v dětské hřiště.:-)
Rozpálili jsme gril a začali hostit přátelé. Potom nastala ta pravá chvíle na předání dárků a sfouknutí svíček. Neskutečná radost pro všechny děti. 🙂 Odpoledne nějak uteklo a já byla strašně ráda, že je konec. Za celý den jsem si sedla tak na 10 minut. Vydařilo se to ale tak, jak jsem chtěla, jídlo chutnalo, dárky se líbily. Jen mě trošku mrzela ta zamračená obloha, protože jsem doufala, že bychom se mohli i koupat v bazénu. Uklidili jsem a po 7. hodině dorazili domů. Malá padla brzo, unavená a doufám, že šťastná. Druhé narozeniny byly za námi.:-)
Oslava proběhla o dva dny dříve, než se dcera narodila a tak v den jejího narození se objížděli babičky a dědečkové. Ráno dostala ještě od rodičů nějaké drobnosti, které ji zabavily na celé dopoledne. Po spánku a po její oblíbené bramborové kaši, kterou jsem jí uvařila, jsme vyzvedli tatínka v práci a jeli na návštěvy. Když dostane dárek, je to vlastně dárek i pro mě. Mám radost vlastně za ni. 🙂 Už je o rok starší o nějaký ten centimetr větší a o pár kilo těžší. Je neskutečné, jak to uteklo. Se dvěma dětmi to bude plynout ještě rychleji… Najednou se otočím a z těch miminek budou dospělí jedinci a já ??? Brrrrr…
Na ukázku vám posílám fotky dobrot, které jsme pekli a skákacího hradu, který dcerka dostala. Posílám i novou fotku z ultrazvuku, kde je vidět tvář miminka (snad ji najdete) 🙂 Jako poslední vám posílám jednu nahatou fotku, z focení, které jsem měla minulý týden pro jeden projekt.
Snad vás článek zaujal až do konce a já se vám zase za 14 dní ozvu. Mějte se krásně…
Emmily
