Až jednou….Volala Jana, že měl Tomáš nehodu, jestli ji odveze můj manžel do nemocnice a já pohlídám děti. Nic bližšího nevěděla, jen to,že boural v pracovní době a v které nemocnici je. Vzala jsem si všech pět dětí a doufala, že to bude v pohodě. Za chvíli manžel volal, že je Tomáš v komatu, skoro všechno má zlomený, no byl na tom hodně špatně. Nabídli jsme Janě, at u nás zůstane, jak dlouho bude chtít. Hned souhlasila, bála se, že by to doma nezvládla. Přivezla si pár prý potřebných věcí a nebylo tu k hnutí.
Jana byla u Tomáše každý den, ale vůbec jí nevnímal. Pořád brečela. Hrozný to bylo i pro děti, furt se ptaly na tátu. Uteklo 14 dní a volali Janě z nemocnice, že se Tomáš probral. Jana hned jela za ním. Jediný, co stihl Tomáš Janě ten den říct bylo, že ho všechno bolí. A usnul.
Druhý den Jana přišla s Tomášovými věcmi, Tomáš umřel. Nemohli jsme tomu věřit, bylo to hrozný. Jeden den ráno odjel do práce a už se nevrátil. On si jel podle pravidel, ale naboural do něj Renault plný opilých mladíků, kteří se vraceli z diskotéky.
Jana se nastěhovala k Tomášovým rodičům. Už k nám moc nechodila. Párkrát jsme si zavolali, ale Jana se uzavřela do sebe a nechtěla s nikým komunikovat. Tak jsme tam za ní hodně začli jezdit a byli jsme u nich skoro jak doma my. Zase se začla smát.
Jednou přišla s tím, že začla chodit s Tomášovým bratrem Martinem. Byli jsme rádi. Po dvou letech po smrti Tomáše Jana začla opět pořádně žít. Po dalších dvou letech se s Martinem vzali. Teď Jana čeká další miminko a věří,že Tomáš všechno ze shora vidí a schvaluje jí to.