Laryngitida, aneb jak můj chlapec málem zemřel

Myslím, že pro každou maminku je zdraví jejího dítěte to nejdůležitější. Ne jinak je tomu i u mně. A proto na tento den dokonce svého života nezapomenu. Nebyla to žádná těžká nemoc, ale přesto stála mé dítě málem život.Bylo 14. 2. 2005 a den začal jako každý jiný. Ondrášek (v té době mu bylo 6měsíců) se ráno probudil a já jsem ho šla přivítat. Trošku kašlal a bylo na něm vidět, že mu není moc dobře. Zřejmě nějaká chřipka. Pro jistotu jsem s ním zašla k lékaři, který mé podezření na chřipku jen potvrdil. Dostal nějaké léky, a že má v klidu ležet (co by taky jiného v půl roce dělal). Přes den se však jeho kašel zhoršoval. Nijak jsem to ale nebrala na zřetel. Lékař mi řekl, že se to může zhoršit.
Okolo osmé večer se přidala ještě teplota, která se vyšplhala až na 39 stupňů. Kašel byl horší a horší. Ondrášek už byl tak vyčerpaný, že usnul a já s ním. Najednou mě probudilo divné šimrání v břiše. Byl to takový nepříjemný pocit. Okamžitě jsem vstala a běžela k Ondráškovi.
Byl celý zpocený a jevil známky dušnosti. Nečekala jsem ani chvíli, sedli jsme do auta jeli do nemocnice. Tam nám byla sdělena diagnóza: „Laryngitis Acuta“ (tedy laryngitida). Byla ale bohužel ve velmi těžké fázi. Lékařka se pokoušela dát Ondráškovi tolik potřebné léky na snížení otoku v krku. Bohužel mu ale nemohla najít žádné žíly. Tak mu rozdrtila tabletku a dala do čaje. Prý to nebude mít takový účinek, ale aspoň něco. Museli jsme tam zůstat. Přítel jel domů a já se chystala na pokoj. Když v tom se stalo něco strašného!!!! Byl to ten nejhorší okamžik v mém životě!! MOJE MALÉ BEZBRANNÉ DÍTĚ PŘESTALO DÝCHAT UPLNĚ!!! Začala jsem strašně řvát. Nevěděla jsem, co mám dělat. Lékařka mě vyhnala na chodbu a zavřela za mnou dveře. A já tam stála a říkala si, co teď mám dělat?? Co když mi Ondrášek umře?
Umřela bych taky!!! Jak jsem nevěrící, tak jsem si tam na té chodbě klekla a prosila Boha, ať mi ho hlavně nebere. Že to je všechno, co mám!! Asi po nekonečných 10ti minutách se dveře otevřely a lékařka mi sdělila, že stav je stabilizovaný. Mohla jsem za ním jít. Ležel tam na posteli, na pusince měl dýchcí masku, byl samá hadička a přístroj. Vypadalo to šíleně. Já tam stála, koukala na něj a po tvářích se mi koulely ty nejvetší slzy na světě. Ondráška převezli na dětskou JIP. Leželi jsme v nemocnici ještě 14 dní. Ondrášek byl den ode dne lepší.

Ještě teď po roce, když píši tento příběh, mám husí kůži. Koukám na svého miláčka, jak tady běhá, a jsem šťasná. Všechno dobře dopadlo a musím zaťukat, že od té doby nebyl nijak vážněji nemocný. Snad to tak zůstane!!!!!

Tento příběh jsem psala proto, abych vám z vlastní zkušenosti poradila, jak se v takové chvíli zachovat. Pokud vaše dítě kašle jako když „štěká pes“, jeví známky dušnosti a k tomu všemu se přidá teplota, pak je víc než jasné, že jde o laryngitidu. Nejlepší, co můžete udělat, je své dítě vystavit chladnému vzduchu. Pokud je zima, zabalit ho a vystrčit mu hlavu ven. A nebo stačí i pouhý mrazák. Podat prášky proti teplotě (Panadol) a co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Na nic nečekejte!! Jedná se o zcela běžnou nemoc, ale raději neriskujte. Mé dítě stála tato nemoc málem život!!!