Tedy možná. V dalším čtení na neděli téma kontaktní čočky. Zdraví Marta 🙂
Kontaktní čočky nosím od doby vysoké školy. Prostě, hned jak to šlo (a rodiče byli daleko). Domnívám se totiž, že rozhodně nejsem brýloidní typ.
Nebo spíš přesněji, jsem tak brýloidní typ, že když mám brýle na nose, může vás napadnout jediné synonymum s mou osobou – „brejlovec“ – a myslím, že nemusím ani uvádět, že označení brejlovec od raných dětských let ze srdce nenávidím.
A jsem fakt pyšná na to, že kontaktní čočky umím nosit. Jsou tak… …. diskrétní…
Směju se nebrejlovcům, kterým každodenní „nandávání a vyndávání“ přijde „brutální“, netrpím slzením ani alergiemi na ně a vlastně jediné, s čím mám problém, je jejich uskladňování.
No, připouštím, že jistou roli hraje moje roztržitost… ale všimli jste si už, jak málo osobního prostoru mají matky? Ještě hůř matky v domácnosti… (což tedy naštěstí není už můj případ, ale mám toto období ještě čerstvě v paměti, brr…)
Každý ví, že i malé dítě by mělo mít svůj „osobní koutek“, manžel má garáž nebo „technickou místnost“, ale co my ženy? Nenapadá mě fakt ani jediné místo, které by bylo fakt jen a jen moje… 🙁 Hrůza! Nespravedlnost!!!
Nechci se teď zabývat polemikou nad nedostatkem osobního prostoru zaměstnané nebo nezaměstnané ženy, to si schovám na někdy jindy, jen se snažím vysvětlit, proč u nás dochází občas k lehce pitoreskním situacím… 🙂 Třeba dneska ráno…
… včera večer jsem byla tak utahaná, že jsem si nechala své milé kontaktní čočky v šálku na kávu. Nebylo to poprvé. Prostě jsem nemohla najít pouzdro na ně určené, Karolínka si z něj s oblibou „vyrábí“ pítko pro svá umělohmotná zvířata…
Bohužel, když jsem se ráno vzbudila, zjistila jsem, že je můj manžel v noci omylem vypil.
Podruhé za necelý půlrok.
„Ale vždyť jsem ti říkala, že je tam dávám“, bránila jsem se zběsile v ranním shonu.
„Nemůžeš přece čekat, že se budu zabývat takovými detaily“, odpověděl bezmyšlenkovitě. „Vem si prostě brýle, a Marto, tentokrát je opravdu odmítám vyzvracet.“
A ještě předtím, než jsem se stačila zlostně nadechnout, manžel důrazně dodal: „Vůbec nechápu, jak můžeš dát něco tak důležitého, jakou jsou kontaktní čočky, do šálku na kafe. To je normální sabotáž, přece ti musí být jasné, že se v noci budu potřebovat napít.“
Kdesi jsem četla, že když muž neslyší a žena nevidí, jsou oba spokojeni… ale nevím vám, nevím… takže, i když dnes muži nepochybně v předpovídaném a možná letos posledním slunném dni budou odhalovat bicepsy, já dneska fakt neuvidím nic. Protože v brýlích ven prostě nejdu. Ach jo…
Vy ale mějte báječný den. 🙂
Marta