Po porodu vypadalo, že je vše v pořádku, pak ale malý dostal silnou žloutenku. Hrozilo, že ho budou muset převézt na specializované oddělení na silnější nasvícení. Nakonec k tomu nedošlo a byl během dvou dní v pořádku. Během této doby mi ho nosili jen na kojení a jinak byl pořád na světle. Bylo to hrozné, když jste na pokoji se 3 maminkami, které mají dítka stále u sebe.
Poté se ale přišlo na to, že jsem si proti jeho krevní skupině v těhotenství začala vyrábět protilátky a on díky tomu zanemizoval (stal se chudokrevným). Bylo to tak vážné, že nám stále hrozili, že bude muset na výměnu krve. Stále mu dělali nějaké náběry, stále to hrozné čekání na výsledky.
Nakonec nás po 11 dnech propustili domů s tím, že budeme jezdit na injekce, které by měly „nastartovat“ krvetvorbu. Tam jsme byli asi 6x, když se mu krevní obraz rapidně zhoršil a museli jsme nastoupit do nemocnice na obávanou transfuzi. Bylo to něco strašného. Když 3týdennímu miminku napíchnou kanylu do hlavičky, svážou mu ručičky a nechají vám ho po celou dobu výkonu na pokoji a vy na něj jen bezmocně koukáte. Byly to nejhorší 4 hodiny v mém životě.
Po propuštění jsem si myslela, že už bude vše v pořádku. Když nám pak kontrolovali krevní obraz, zase se mírně zhoršil (to je prý ale normální). Davídek tedy dostal léky, které mu drtím a dávám do pusinky.
Včera jsme byli opět na náběru a opět je to horší. Čekáme, co bude dál. Jsem zoufalá!!!