Asi v 10. týdnu těhotenství jsme zjistili, že čekáme dvojčátka. Pocity radosti a strachu se střídaly, to nebudu popisovat. Vše probíhalo normálně, jen nás sledovali trošku víc, protože na ultrazvuku se zjistilo, že naše dvojčátka mají společnou placentu a je tu riziko tzv. transfůzního syndromu dvojčat..
Do té doby jsme nevěděli co to je. Ale brzy jsme to měli poznat. Znamená to, že si dvojčátka vytvoří tzv. spojky mezi svými pupečními šňůrami a mají vlastně společný krevní oběh. Jedno z dvojčat je vždycky upírek, kterej vysává tomu druhýmu krev a živiny v ní. Tím je přetěžovaný, protože si tělíčko s tolika výživou neumí poradit a začně více vylučovat, v důsledku toho se vytváří kolem mimča víc plodové vody, nastává tlak na mimčo a tomu může selhat srdíčko. Druhé, vysáváné dvojče je zase o výživu ochuzeno, obvykle je menší, vylučuje míň a má míň plodové vody, někdy i žádnou. Také hrozí selhání srdíčka.
Takže někdy kolem 22.týdne nám na ultrazvuku tuto diagnózu zjistili. Šupajdila jsem do nemocnice, kde nás měli hlídat a v případě krize obě děti císařem porodit. Popisovat vše nebudu, není tu tolik místa. Prostě a jednoduše se to nepovedlo, ve 30. týdnu se mi císařem narodily dvě holčičky, bohužel jedna už mrtvá.
Druhá holčička, naše Lucka, měla 1650g a byla v kritickém stavu. Byla ten upírek a měla v sobě krev za obě holky.
Druhý den po porodu jí zmodrala až zčernala nožka od stehýnka po palečky a nastal zápas o nožičku. Doktoři říkali, že je to v důsledku překrvení při porodu, husté krve apod. Prostě se jí v nožce udělala krevní sraženina. Nedařilo se s tím nic dělat, takže když jí bylo 19 dní, museli jí pravou nožku v půlce bérce amputovat.
Bylo to pro nás strašný, nejvíc mě podržel manžel, tvrdil, že nás Lucka potřebuje silné a taky bych mohla přijít o mlíko, což potřebuje taky. Bylo to to málo co jsem jí zatím, byla v inkubátoru, mohla dát.
Po dvou měsících nás pustili domů. Teď je Lucce 7 měsíců (5 by jí správně mělo být) a je to naše sluníčko a šikulka. Váží 6,8 kg a je plně kojená. Zatím jí ta nožka v ničem nepřekáží, ale postupně, jak se bude chtít zvedat jí to vadit začne.
Nedokážu si vůbec představit jak to bude probíhat a ani doktoři mě to nedokážou moc vysvětlit. Prý dostane protézku. Ráda bych našla někoho se stejným nebo podobným problémem, a s více zkušenostma.
Všem Vám přeju zdravá miminka a hodně radostí s nima!