Než se mi dostala do ruky tato knížka, myslela jsem si, že rodit v nemocnici je jediné správné řešení, můj porod nebyl těžký a porodní asistentka s lékařem mi moc pomáhali. Po jejím přečtení (ačkoli je kniha už šest let stará) jsem ale plná pochyb, zda skutečně vše probíhalo tak, jak mělo, s ohledem na to, co je nejlepší pro moje dítě.
„Když se lékaři rozhodli, že nově narozené děťátko je třeba okamžitě vyšetřit a odebrali ho matce, přerušili tak velmi důležitý proces prvního kontaktu, což může nepříznivě ovlivnit další vývoj dítěte. Když se lékaři a výrobci umělé výživy rozhodli, že umělé mléko (v angličtině doslova mužem vyrobené mléko) je lepší než mateřské, přispěli k tragickým epidemiím dětských úmrtí, která nemusela nastat. Když se lékaři rozhodli, že je důležitější, aby děťátko hlídal zdravotník, než jeho matka, založili novorozenecká oddělení, kde byly všechny děti společně hlídány jedním nebo dvěma zdravotníky, a vytvořili tak báječné prostředí pro nosokomiální infekce a zároveň narušili vznikající vztah mezi matkou a nově narozeným děťátkem. Lékaři rozhodli, že všechny děti, které váží méně než 2500 gramů, budou umístěny v inkubátoru, ačkoli mohou sát a dýchat samy. A potom se pečlivým průzkumem zjistilo, že děti umístěné svým matkám na hrudník po celých čtyřiadvacet hodin (tzv. klokaní metoda) rostou rychleji a stůňou méně než podobné děti v inkubátoru.“
Autor těhotenství a porod přibližuje očima nenarozeného dítěte. Shrnuje poznání jiných lékařů, kteří upozorňují na možnou vazbu mezi nepřirozeným porodem, násilím a psychickými problémy dětí a dospělých. Jak může ovlivnit nás i naše děti vyvolání porodu, císařský řez, podání epidurální analgezie, ultrazvuk?
„Všechny léky mají nechtěné vedlejší účinky, některé ale vážnější než jiné. Na přelomu 60.let se po celém světě rodily děti s vážnými abnormalitami končetin. O deset let později se ukázalo, že šlo o vedlejší účinky thalidominu, které ženy užívaly během těhotenství… Je čím dál zřejmější, že porodníci a lékaři na porod příliš spěchají. Nikdo se ale žen neptá, jestli chtějí porod sice rychlejší, ale zato bolestivější a s případnými komplikacemi… Namísto přirozených prostředků pro úlevu od bolestí (vany, míče, houpačky, opora partnerů, změna polohy) navrhují dnes lékaři, kteří zjistí nefunkčnost demerolu, širší aplikaci epidurální analgezie. Přitom již v roce 1981 byla zveřejněna studie prokazující, že šestitýdenní děti, jež byly při porodu vystaveny působení bupivacainu, byly cyanotické a mnohem méně vizuálně i pohybově reagovaly na okolí.“
A jaké máme jiné možnosti? Dočteme se o alternativách, historii porodů a jak se rodí u jiných národů (alternativní porod by v jiné zemi nebo jiné době nevyvolával pozdvižení), část knihy se také věnuje možnostem stimulace nenarozeného dítěte.
„Mimochodem o tom, že to (i u nás) jde, svědčí výsledky Horské nemocnice ve Vrchlabí, kde zcela změnili postoj k rodičkám a hlavně k novorozencům. V průběhu roku 2000 tam rodilo 302 žen. Jen 4,3% dětí se narodilo císařským řezem (celostátní průměr je 13%), jen 6x (1,99%) byl proveden nástřih hráze. 83 porodů bylo do vody, porodů svých dětí se zúčastnilo 195 otců, ženy rodily 65x na stoličce, 26x vkleče, 15x na pytli, 2x vestoje, 2x vsedě a podřepu.“
Za pár týdnů se mi narodí další miminko. Tentokrát se, především díky této knize, budu snažit brát na něj větší ohledy.
Autor Vlastimil Marek
Nakladatelství EMINENT, 2002
Počet stran 264
ISBN 80-7281-091-1