Trochu jsem pravda už zaspala, neboť mé kamarádce, mamince Libáskovy vrstevnice začal poslední těhotenský měsíc.
Ze základní školy si pamatuju několik spolužáků, kteří měli sourozence v těsně sousedících ročnících. Líba a Luboš dokonce stihli stejný ročník, ačkoli nebyli dvojčata!!! Vždycky jsem svým kamarádům a jejich sourozencům malý věkový rozdíl velmi záviděla. Až s vlastní péčí o dítě se mi podobné případy začaly jevit jako čistá hrůza, neboť jsem si představila sebe, jak pobíhám mezi dvěma plačícími dětmi, které nedokážu nabrat naráz.
V péči o domácnost a celodenní izolaci jsem se sice eufemisticky řečeno „nenašla“, ale poučená z věkového rozdílu mezi mnou a bratrem, jsem se rozhodla do toho jít co nejdřív. Mezi mnou a bráchou je celých devět let. Dětství jsem prožila spíš jako jedináček a o pubertě už ani nemluvím. Na druhou stranu to mělo i svoje výhody. Narozdíl od rodičů pro mě bratr víc otvíral dveře do velkého světa a já jsem jeho kouřící a na kytaru válící spolužáky bezhlavě milovala. Oni mě na oplátku ve frontě na oběd poctívali svým: “ahoj“. Trochu jsem se zasnila a odbočila, omlouvám se.
Své první a zatím jediné dítě jsem měla podle dnešních zvyklostí ve standardních sedmadvaceti letech, ale s pocitem, že léta, kdy jsem vydržela ponocovat, mám už dávno za sebou. Kojení je pěkná věc, ale proč ty děti v noci jednoduše nespí???
Můj otec mě měl ve svých téměř padesáti a situací, kdy u nás zvonili jeho žáci a dostávali mě jako prvňačku do rozpaků otázkou:“Je děda doma?“, bych svoje děti chtěla ušetřit. Nemám a neměla jsem jim to za zlé, i moji kamarádi ze třídy měli pětadvacetileté rodiče. Srdnatě jsem jim tehdy odpovídala:“Já taťku zavolám.“
Osobně hlavně doufám, že si děti věkově blízké pohrají pěkně spolu a já si budu moct v poklidu pít svou kávu, nejlépe u toho ještě serfovat po internetu:-). Ačkoli dvojnásobné matky z mého okolí spíš mluví o přetahování hraček a soupeření o přízeň rodičů. Tak nevím.
Takže holky a kluci (abych nezapomněla na tatínky, kteří jsou v otázce sourozenců nadmíru důležití), co si o tom myslíte vy?
Z hlediska ideálního věkového rozdílu, finací, možnosti návratu do práce po deset letech strávených na mateřské a podobně? Nebo chcete mít jedináčka? Jsem zvědavá a těším se na vaše názory.