Zdravím všechny tety. Jestli jsem něco nepropásla, jsem první mimi v tomto roce na VD. Maminka nějak ve spleti událostí neměla čas psát jako těhulka. Nevadí, měli jste další 3 náhrady (hanzlíci,zikminka, mimkys), které psali nádherně.
Já mám za sebou šest týdnů a chtěla bych se podělit o to, co zatím vím.
Páni doktoři se nějak nemohli dohodnout, kdy se kouknu mezi vás. Náš předpovídal 5. 1. ( mezi námi se trefil), ultrazvuk podle velikosti tvrdil 11. 1. a lékaři v Olomouci předpovídali 22. 1. 2013.
S maminkou v bříšku jsme zvládly opravy domu po požáru, zavařit a sklidit celou úrodu, naložit kvas a připravit 30l moštu, který právě dopíjím přes mamčino mlíčko. V říjnu jsme si vyjeli s tatínkem a Eliškou k moři do Španělska a po návratu jsme s mamkou ještě stihly porýt záhony. Jak se to dozvěděl tatínek, neskutečně po mamce křičel – jsem to slyšela. No on měl připomínky i pan doktor, když se ptal mamky jak je. S úsměvem mu řekla, že dobře, že ryla záhony a dělala povidla a pečený čaj na zimu. Donesla jim do ordinace ochutnat.
V listopadu mamka snesla z půdy oblečení, co zůstalo, postýlku a kolébku. Postýlku a kolébku se strejdou Bořkem (mamčin bratr) obrousili a natřeli. Tatínek smontoval a nechal na kolébku udělat nové nožky a kolečka. Od kamarádek jsme dostali spoustu věcí a mamka musela odmítat. Přijala kočárek na zahradu, židličku a houpačku.
V prosinci jsme pekli a mamka si u toho pěkně zpívala. O víkendu 15. 12. umyla okna a vyvětrala všechny peřiny a dala nové povlečení. Tak nějak mne to navnadilo a rozhodla jsem se na svět podívat 17. 12. To se ale nelíbilo lékařům a zakročili. Pěkně kapačku a odpočívat a hodně magnezia. Tak jsem ty vánoce prožila ještě u maminky. Ale nedala jsem se a alespoň dvakrát do týdne jsem všechny strašila. Prostě se rozběhly stahy a po dvou či více hodinách ustaly.
Mamku každý neustále sledoval a sotva se jen hnula, byla otázka už? Dokonce mne babička zapíjela 2.1., neb tatínek byl ráno u zubaře a v kapse se mu vytočilo číslo a babička slyšela paní doktorko a pak to sklaplo. Hned zbantovala kamarádky a slavili. Kolem poledne volala, co a jak a byla překvapená, že telefon zvedla mamka. Nemohla jí ale vysvětlit, že to byl omyl.
Nakonec jsem se rozhodla v sobotu 5. 1., mamka již byla ráda, protože měla neskutečné bolesti již od 17. prosince. Kvůli plotýnce, kterou má mamka vyhřezlou, šel porod ztěžka, ale mamka to zvládla. I když jsem byla trochu přidušená. Takže jsem nebyla u maminky na bříšku, ale pak mne dostal tatínek. To byla pohoda, tak velký a silný a jak mne pěkně zahříval. Hned jsem se u něj uklidnila a věděla, že u něj budu v bezpečí. Mamka vstala 3 hodiny po porodu a tak jsem pak putovala za ní na pokoj. Ten den jsme se narodili čtyři, Petřík, Vojta, Nina a já. Byli jsme všichni na jednou pokoji, který byl pro 3. Všichni jsme společně dostali žloutenku, jen já vyhrála. Oni všichni šli domů a já nemohla, protože jsem ji měla nejsilnější.
Jen se mi chtělo spinkat, nechtěla jsem ani papat. Ty sestřičky pořád chodily a s mamkou mne budily, štípaly a lechtaly, ale já stejně nejedla. Z porodní váhy 3 130g jsem spadla na 2 880g. Nakonec mne pustili, protože neměli místo pro další narozené děti, jejíž maminky leželi na chodbě na lehátkách. Mamka jela domů s úlevou, neb v nemocnici bychom přišli o rozum, jak říkala. Doma se spojila s panem doktorem a řešili mou žloutenku a to, že nejím. Nakonec vymysleli lest, dostala jsem příkrm na rychlé nabrání hmotnosti, abych byla silná a poprala se ze žloutenkou. Jelikož jsem jedla jen 2 minuty (sestra Adéla mi šeptala do ucha, že se toho mám držet, že alespoň nebudu tlustá jak ona, mamka prohlásila, že tlustá není, jen má mindráky jako každá druhá a anorexii domu tahat nemá a ani to učit nás malé), měli jsme jídelní plán. Pěkně si cucnout od mamky dobrého mlíčka a za půl hodinky jsem dostala přes cumel nášup. Hodně to teklo a já musela polykat. A pěkně mi to střídali odstříkané mlíčko od maminky a příkrm. Za 14 dní si mamka i pan doktor oddechli, konečně jsem dostatečně přibrala a pěkně papám od maminky. Žloutenka se pomalu plížila pryč. Sluníčko bylo také proti nám, protože nesvítilo, za celou dobu vykouklo jen jednou. To ten smog, který vládne u nás na severu Moravy.
Dneska už koukám po celém našem domečku. Eliška mne vozí v kočárku pro panenky, protože jsem živá panenka. Adéla si mne bere do pokoje a šeptá mi tajnosti, protože já to ještě nevykecám. Se plete, všechno jsem mamce řekla. Já mám vůbec řečí, oni se kolem tváří, tak doufám, že tomu rozumí. Když se usmívám,tak jsou šťastní a tak to dělám několikrát a dokola. Jinak se pořád pusinkujeme se ségrama a tulíme i s mamkou. Tatínek je doma málo, ale jak je doma, tak můžu všechno. A dokonce i spát u něj v jeho teplé náruči. Už vím jak na něho zavolat a umím si ho i vydupat. Mamka se směje, že ho mám omotaného kolem prstu. Nějak ale nevím, jak by se mi tam dostal.
Jinak přes den jím hodně často, co 2 hodiny, nebo i co hodinu a půl. Večer po koupání papám co hodinu a pak spím. V noci se pěkně spí. Mamka zase prudí a po 7 hodinách mne budí, že má moc mlíčka a že mám jíst. Kdo se má obtěžovat s jídlem, když spí. Ještěže mne pak nechá spát dalších 5 hodin.
Při prohlídce v 6 týdnech mne pan doktor chválil. Vytáhla jsem se o 10 cm a přibrala. Takže mám míry 59 cm a 3 870 g. Pan doktor říkal, že doufal, že budu mít 4 kg, ale jsem šikovná. Tak jsem se na něj jen smála a všechno jsem mu řekla. Co doma a tak, aby věděl. On mi rozumí, protože mi odpovídal, že jsem šikulka, že mám plno řečí, že se pěkně směju a že takové usměvavé děti by chtěl vídat. Pěkně jsme si popovídali, nechápu, co měla Aďa s tím, že mám počkat, až mne bude očkovat. Co je to očkovat?
Mamka chodí ráno na chvilku ven, nakrmit zvířata do chléva. A jak byla ta sněhová kalamita, musela odházet sníh, abychom se dostali autem na kontrolu kyčlí. Ještě, že jsou kolem hodní lidé, jak ji viděl pán z obce, co odklízí chodníky (je to tatínkův spolužák) volal na ni, aby toho nechala a vjel do brány a odhrnul zbytek malým traktorem na chodníky. I tak už měla mamka polovinu hotovou. Máme velký pozemek, Eliška říkala, že se dá i ztratit na zahradě. Ztratit bych se nechtěla, já jsem ráda u maminky. Ještě to budu muset promyslet, to chození ven. Eliška mi hodně povídá i pohádky. Byla doma a pomáhala mamince, ale už půjde do školky v pondělí. Sice nevím, co je to pondělí a co školka, ale řekla, že mi všechno ukáže. Doufám, že se neztratím té mamince.
Jestli bude čas, zase něco prozradím, jen aby mamka měla čas. Už mluvila o stříkání stromků, o prořezávání a že musí něco zasadit. Sice nevím, co to všechno znamená, ale asi to, že zase půjde ven a bude tam pracovat. Musím promyslet jak chodit s ní.
Mějte se pěkně. Deniska
