„Při porodu zůstala uvnitř zaseknutá hlavička. Dítě bylo násilím vypáčeno a patnáct minut bez kyslíku udělalo svoje. I když se ho podaří zachránit, je tu veliké riziko poškození mozku,“ uvedl zdroj obeznámený s případem, který však kvůli delikátnosti případu chtěl zůstat anonymní.
Vedení nemocnice nechce ke konkrétnímu případu podat bližší informace, podle všeho však byla u porodu ženy z Brněnska přítomna porodní asistentka.
Lékaři namítají, že to nestačí. I fyziologický nekomplikovaný porod se podle nich může rychle změnit v patologický, kdy je nezbytné zázemí nemocnice.
Lékaři ženy před porody doma varují: „Budoucí matky si neuvědomují, že hazardují se životem dítěte. Preferují svoje pocity před zdravím potomka a to je velmi nezodpovědné,“ horlí jihomoravský konzultant pro porodnictví Vít Unzeitig.
Místopředsedkyně Hnutí za aktivní mateřství Martina Suchánková přesto porody doma obhajuje. „Zkušená porodní asistentka dovede problémy odhadnout a včas zareagovat,“ ubezpečuje Suchánková.
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta na rozhodnutí ženy rodit doma doplatí ročně pět šest dětí.
Buď porod vůbec nepřežijí, nebo mají zdravotní následky. „Nechceme ty ženy kriminalizovat, to snad ani nejde. Porod doma je ale bez garance,“ doplnil Cikrt.
Možná jste, stejně jako já, zaznamenaly tuto zprávu ze 14.9. Vrátila jsem se s ní v duchu o několik měsíců zpět, když byl Adam ještě u mě v bříšku a já přemýšlela o tom, kde budu chtít rodit. Děsila mě představa vykachlíčkované místnosti, kde jen oddělené plentami hekají 3 maminy a slyšíte pochopitelně všechno, co se kolem nich děje. Prostě tak, jak jsem si to pamatovala ze školy, kdy jsme coby sestřičky žákyňky chodily na praxi a mimo jiné patřily do seznamu i porodní sály. Nikdo se nemůže divit 16-ti leté holce, která po pár shlédnutých porodech (teda už po tom prvním) prohlásila, že v životě nebude rodit. Přiznávám, že jsem po dalších 14 letech tento názor změnila a na porod se skoro těšila… 🙂 Taky proč ne? Doba se změnila a porodní pokoje se nedají srovnat s kachlíkárnou. V příjemnějším prostředí požívat soukromí a dokonce s osobou či osobami, které jsou nám nejbližší, se zdaleka nemusíme cítit jako vyvržené zvíře, bez kousku důstojnosti. Mimi hned po narození svírat v náručí? Aktivně rozhodovat o vyholení, nástřihu či porodní poloze? Dřív nemyslitelné.
Ale přesto, měla jsem jít ve svých 30 letech poprvé v životě do nemocnice! Takže není divu, že jsem hledala i informace o porodech doma. Těhotenství jsem snášela skvěle, až do povinného nástupu na mateřskou dovolenou jsem pracovala, chodila cvičit, smála se a užívala si rostoucího bříška, povídala si s ním, hladila ho, přibrala ukázkových 12,5 kg, a snad kromě pálení žáhy od 6. měsíce jsem byla naprosto bez problému. Takže nebyl jediný důvod k okamžitému zavrhnutí nápadu porodit doma. Jenže. Ano, není nelegální porodit doma, ale kromě několika málo ochotných porodních asistentek budete mít asi problém sehnat taky gynekologa porodníka, nedej bože pediatra. A co kdyby náhodou přišly při porodu nějaké komplikace? Porodnice vyhrála a jsem za to moc ráda…
Rodila jsem dlouhých 29 hodin a nakonec skončila s akutním císařským řezem v celkové anestezii pro nepostupující porod a hrozící hypoxii plodu. Apgar skóre 6, 8, 10. Nechci ani domyslet, co se mohlo stát, kdyby Adámka nevyndali včas… Není den, kdy bych si to neuvědomila. Vždycky, když se na mě směje svým širokým úsměvem, když leze po čtyřech a je pak špinavý, ale šťastný, když sahá do květináčů a vzteká se, když mu zakazuju hrabat se v zemi, a nebo jako teď, když spí a vypadá zase jako andílek…
Nezávidím té ženě ze zpráv. Žít s tím, jak se rozhodla, co způsobila svému dítěti. S nemožností vrátit vše zpět. Doufat teď v šikovné ruce lékařů. Ale také ji neodsuzuju. Respektuju její rozhodnutí. Přestože vědomě ohrozila sebe i dítě. Vybrala si tak, jak si vybrat chtěla a s rizikem musela počítat.