První měsíce pro mě byl největší problém dorazit na stanovenou hodinu plavecké lekce s dítětem najezeným a vyspaným. Naštěstí nám cesta trvala rychlou chůzí asi pět minut, jak to dělaly ostatní netuším.
Bylo to moje první setkání se světem matek a jako prvorodička jsem zpočátku jen nezúčastněně poslouchala zasvěcené hovory svých zkušených kolegyň. Rovněž v bazénu mi dělal problémy hlasitý zpěv a recitace.
No a kdo čeká konečně nějakou podstanou informaci, jak to plavání miminek vlastně vypadá, následující dvě nepříliš rozvité věty jsou tu pro něj. Samotný pohyb kojenců ve vodě spočíval v jejich polohování, držely jsme je např. čelem od sebe a k sobě, pokládaly na vodě na záda, na bříško a na bok. Občas jsme zařadily nějaké houpavé nebo poskakovací prvky.
Připadala jsem si jako spartakiádní cvičenka a mumlala si texty o vodníčkovi, které se mi navíc příšerně pletly.
Po několika úvodních lekcích přišel den D a začal nácvik potápění. Matky zavolaly jméno a heslo a instruktorka šoupla děti pod vodu. Ve výběru hesla nám byla ponechána volná ruka, a zatímco zkušené matky většinou zvolily heslo „žbluňk“, zůstala jsem raději u neutrálního a mnohoznačného „voda“. Žbluňk do mého slovníku jaksi nepatřilo, bohužel vodu jsem nezvolila zrovna nejlépe.
Brzy se ukázalo, že některým dětem, nezávisle na použitém hesle, pobyt pod hladinou vadí. A Libásek, jak jinak, k nim patřil.
Zkušeným matkám taky děti doma po plavání dlouho a dobře spaly, což je narozdíl od podpory motorického rozvoje nepříliš zdůrazňovaný, ale opravdu nezanedbatelný přínos kurzů. Libásek zpočátku usínal tvrdým spánkem kolikrát už v převlékárně, spící dorazil i k domovu, ale se vstáváním většinou ani nepočkal, než dám ručníky do pračky. Po prvních lekcích jsem byla z časového stresu a příprav mnohem unavenější než naše dítě a kdybych mohla, spala bych nejspíš celý den.
Libásek byl i nadále, neboť zkušené matky zkušeně poradily nevzdávat hned s prvním pláčem, plavec velice průměrný a ponor ho vždy překvapil. Že by to opravdu bylo volbou hesla? Náhodou jsme jednou neměli naši „kojeneckou“ a velmi mírnou instruktorku, ale drsnější, která naše děti potopila v rychlém sledu asi 10 x za sebou a světe div se, Libásek nejen neprotestoval, ale odpoledne prospal celé tři hodiny. Dočkala jsem se.
Na dovolené, po několikaměsíčním výcviku, už jsem na našeho potomka byla hrdá, mořských vln se nezalekl a ve vodě proseděl a probrázdil hodiny. A skoro bych řekla, plavecké školitelky promiňte, že se z něj plavec a vodní živel stal až tam. Od těch dob před vstupem do bazénu nervózně přešlapuje, s prvním krůčkem směrem k vodě se tetelí a při prvním šplouchnutí radostně hýká. Jednu nevýhodu to nadšení ale přeci jenom má, klouzačka mu připadá tak zábavná, že letí do vody s otevřenou pusou.
Dokonce doma zašel už tak daleko, že když ho chceme vytáhnout z vany, strčí uši pod vodu a neslyší.
No ale nevím, jestli ho časem dát na tenis nebo raději na fotbal, když má teď z plavání ten vynikající a všestranný pohybový základ:-)