Nedávno jsem dělala reklamu Nevýchově. Doporučovala jsem ji budoucí mamince. Rozesmála mě její reakce: „Nevýchova! Tak to se mi moc líbí.“
Zatím koukala na neplacená videa a už se poznávala jako policajt.
Všem přeji předjarní pohodu, i když zrovna dnes je správné aprílové počasí bez aprílu.
U nás byl poslední únorový víkend suprový. Sobota sice byla pracovní, sluníčko mě vytáhlo ven a já několik hodin uklízela okolo domu. Děti byly celý den venku maximálně spokojené.
A v neděli jsme konečně uskutečnili výlet. Do nového roku jsem si dala přání, že bych chtěla, každý měsíc udělat poznávací výlet a zatím se díky mému úrazu nic neuskutečnilo. Tak jsme nyní vyrazili do Techmania Science Center v Plzni. Měli únorovou akci a tak nabídky využilo mnoho rodin s dětmi.
Ze začátku jsem nevěděla, co dělat dřív, zda hlídat naše děti proměněné v pytel blech nebo si občas přečíst popisek k vystaveným exponátům.
Všichni jsme si to moc užili, prošli jsme expozice i planetárium a zhlédli 3D film Sen o létání.
V poslední době jsem zkoušela zlepšit sourozenecké vztahy mezi dcerou (8 let) a synem (5 let).
Většinou si spolu umí moc hezky hrát, ale stačí když jeden nemá náladu, přestane ho bavit hra nebo chtějí nutně jednu věc oba hned teď a počkat nemůže ani jeden. Hned je křik, hádky, slovní i fyzické útoky. Hlavně syn nejde pro ránu daleko. Dcera si to nenechá líbit a pak brečí oba.
Poslechla jsem si tedy znovu rady v placeném kurzu Nevýchovy – sourozenecké vztahy a pak jsem si hlavně s dcerou sedla a rozebírala jsem s ní její pocity.
Já jakožto mladší sourozenec, se nemůžu vcítit do situace staršího. A manžel je jedináček.
Co prožívala, když přišel vetřelec v podobě křičící ho mimča. Pak batole, které vše ochutnává a oslintává. Vzal jí velkou část pozornosti od rodičů, která patřila doteď jen jí. Občas taky chtěla, aby brácha někam zmizel a ona nás měla jen pro sebe, ale pak je i ráda, že tu je a má si s kým hrát a dovádět.
Vysvětlovala jsem jí, že je normální cítit zlost, naštvanost na bráchu i na rodiče. Každý máme občas na někoho zlost nebo si nerozumíme. Je ale také důležité zkusit, jak to vidí druhá strana. Jedna věc z několika úhlů vypadá pro každého jinak.
Řekla bych, že se situace u nás zklidnila a ani moc se nyní nehádají a většinou se domluví.
Dětem nevadí neuklizený pokoj, poházené věci, nenapsané úkoly,… vadí to nejvíc rodičům.
Jako rodič s tím bojuji tak, že někdy vezmu jejich neuklizené věci a dám jim je do pokojíčku na hromadu. Nebo se začnu vytáčet a zvyšují hlas a občas mám chuť odjet daleko, ať si od nich odpočinu, zatím jsem to ovšem neudělala.
Po jednom úklidu pokojíčku, jsem se jich zeptala, co jim vyhovuje víc? Odpověď: Dcera, že se jí víc líbí uklizeno a synovi je to jedno – nevadí mu ani velký nepořádek. Takže jsem zjistila, že největší prudič jsem já a děti jsou spokojené.
A co s tím? Zkusila jsem se domluvit na kompromisu – alespoň průběžně uklízet, aby se dalo v pokoji procházet. Zatím se dá jít po prostředku, ale kraje jsou zavalené. Snad zítra a o víkendu budou mít čas a dají alespoň něco do pořádku.
Nedávno jsem koukala na sněženky, hřálo mě sluníčko a já byla celá blažená, tak takovou pohodu přeji ze srdce i vám všem.
Ahoj Květa
