A je to tady. Nový šéf se ozval, tak už je to jasné. Hned jsem v práci nahlásila, že končím (teda ne hned, samozřejmě), vyšli mi ve všem vstříc a domluvili jsme se na termínu. Ta doba byla dost dlouhá, znáte to, nejdříve nevíte, jestli jste udělaly dobře a jste nejisté, pak se těšíte a pak už se nemůžete dočkat. Trošku mě rozhodilo, že nový šéf nedodržel termín a přestože jsem v původní práci skončila, neozval se a nechal mě ještě týden v nejistotě čekat.
Ale na konec se přeci OZVAL. Sice poměrně nečekaně (no vlastně jsem byla ráda, že už konečně) ve dvě hodiny v noci. Ale tak pro poprvé to překonám a pak si prostě musíme vyříkat nějaká pravidla, vím, budu muset pracovat dost, ale noci bych si ráda ponechala KLIDNÉ! No vždyť reference od ostatních zněly – volná pracovní doba, šéfa lze hodně naučit a trošku přizpůsobit k vlastnímu obrazu, a hlavně, práce je to velmi kreativní, ne jednotvárná i když ne příliš doceněná (ale kdo by netoužil, aby po něm zůstalo něco, na čem se sám podílel – vždyť vědci pracují také skoro zadarmo).
No ponechám stranou tu strastiplnou cestu, kterou jsem já musela podniknout, než jsme se uviděly, ale už první kontakt z očí do očí byl překvapením. Nebyl to totiž šéf, ale šéfová a řvala na mne už od prvního okamžiku. Pravda, časem se zklidnila (trochu), ale já jsem se stala (přes všechny reference) služkou a musím popravdě říct, že docela ráda. Svým šéfkám (teď už mám totiž dvě) dělám, co jim na očích vidím (tomu se říká srůst se svým povoláním) a nedám na ně dopustit (to je zase loajalita). Jo a ani ty probdělé noci už nevidím jako velký problém. Hlavně, že jsou mé šéfové spokojené a konec konců třeba mi to někdy vrátí, ne!
Jo a kdyby jste hledaly taky tak „úžasnou práci“, tak pod heslem MATEŘSKÁ DOVOLENÁ :)))!!