Myslí mi proběhne, jak jsem tě poprvé držela v náručí, takový uzlíček, malinký, bezbranný, jak jsem měla strach o tebe, o to, zda tě dokážu vychovat, nakojit převléknout, okoupat ……
A ty, co by miminko, jsi se na mě usmívala, později smála, brblala jsi si svoje, vztahovala ručenky a já tě brala do náruče tak opatrně, abych ti neublížila a dívala se na tebe, jak jsi slaďounká….
Vzpomínám na to, jak jsi se poprvé posadila, tvé první krůčky, které mám nahrané, jak jsi s pomocí hrazdičky došla až ke mně a smála jsi se u toho.
Jak jsi oslavila své první narozeniny a i když jsi měla zápal plic, tak jsi ten svůj první dortík se zápalem také ručičkami tak, jak se na roční dítko patří, spapala.
Jak jsme jeli poprvé lanovkou a já měla šílený strach, že mi vypadneš, sice se tatínek nabídl, že pojede s tebou, ale já odmítla.
Jak jsi nám zatančila před obrovským zrcadlem, jak jsi byla unešená ze svého prvního zvířátka, jak jsme prožili vánoční svátky a ty jsi byla nadšená z dárků a říkala jsi „To moje“ a nikomu jsi ani neukázala, co jsi dostala.
Jak se máš ke svému bráškovi, který v tobě má tu nejlepší opatrovnici a skvělou starší sestřičku.
Nejkrásnějším dnem byl den kdy jsi poprvé řekla „Mám“ jako mami a rozběhla jsi se ke mně.
Včera jsi mi vehnala slzy do očí, když jsi zlobila a mě se to nelíbilo a řekla jsem ti, že zlobíš. Ty jsi se na mě podívala těma svýma velkýma modrýma očičkama a pohladila mě po tváři a řekla jsi „ Mami, já už zlobit nebudu, neplač, já už budu hodná……..“
A tak stojím u tvé postýlky, hladím tě po vláskách. Už jsi velká holčička, chodíš do školky, ale pro mě jsi stále to maličké, bezbranné, kouzelné „kuřátko“ a stále jím budeš… vlastně mám ty „kuřátka“ dvě a moc za ně děkuji……….
Tvá máma