Že mne bude chtít vidět každý jen, co se narodím, bylo mamce jasné hned. V duchu děkovala, že již nebydlíme v paneláku. Měla ještě v živé paměti, jak se sousedka hrabala do autosedačky – vajíčka s cigaretou v puse a rukou, kterou před chvíli hladila psa, v den, kdy jsme si vezli Elišku z porodnice domů. A nejinak to bylo i nadále. Ale jak to ukočírovat? Všechny ty návštěvy a zvědavce?
První taková byla bývalá mamčina kolegyně, která ji na sms o mém narození napsala, že by mamku ráda viděla. A hned navrhla termín 10 dní po porodu, a že se sejdou v kavárně v NJ. Mamka si povzdechla – blbá blondýna (tedy nechápu, neb mamka je také blondýna). Strategickým vyjednáváním návštěvu posunula o 5 dní a u nás doma.
Druhý šok rozdýchávala již 2. den, co jsme se vrátili domů. Tatínek využil situaci a po dobu našeho pobytu v porodnici dokončoval opravu domu. Nedodělávky po jedné firmě, která vzala zálohu a ani nedokončila minimum. Mamka se již odmítla rozčilovat, taťka předal věc právníkovi a dodělával sám. Nestačil ale dokončit dřevěné obložení kolem podlahy v předsíni, která má 30 m a které poničila firma při opravě podlahy. Mamku na to připravil, že to budou dodělávat v sobotu. Co měla dělat, byla ráda, že to konečně bude. Chudák ovšem netušila, že si řemeslník vezme s sebou přítelkyni. Ta se chtěla podívat na mne. Kdyby se jen koukla a šla. Ona zůstala po celou dobu opravy a ještě k tomu nachlazená. Mamka měla co dělat se mnou (jak jsem již říkala, měla jsem silnou žloutenku a donutit mne jíst byl nadlidský úkol), dále vařila jídlo pro tatínka a řemeslníka a další jídlo pro sebe, aby mne nebolelo bříško z nevhodné stravy. Tato žena stála mamce za zadkem, s ničím nepomohla a jen otravovala. Mamka byla doslova nasraná. Několikrát zavedla řeč na šestinedělí a klid matky i dítěte. Žena nebyla blondýna, že by se to dalo svést na tu blbost. Ale blbá asi byla, nebo jí to bylo jedno a prostě zabíjela čas.
Pak to již naštěstí bylo v rukou mamky. Předem se domlouvala na termínech a návštěvy nezůstaly déle jak dvě hodiny. Byly mezi nimi rozestupy. Tak jsem poznala sousedy, kteří donesli něco do kúta. I bývalý sousedé z paneláku (jedni – to mi vysvětlila Eliška – ji hlídali, když byla mamka s tatínkem v práci), druzí jejich kamarádi s miminkem. Bylo to celkem 6 návštěv a již nebyly náročné. Naopak byly pohodové. Mě vždy chovala nějaká nová teta, Eliška si hrála s dětmi, co s nimi přišly. A dvě návštěvy dokonce donesly nachystané jídlo, aby se mamka nemusela namáhat a odpočívala. Já s Eliškou jsme dostaly spoustu dárků.
Jen Adélka přišla zkrátka, jak předpovídala. Miminko chtěl vidět každý, jen jedni si vzpomněli, že ona má právě osmnáct. Ale mamka s tatínkem jí udělali radost. Mamka jí koupila věc, co si strašně moc přála, a tatínek jí zaplatil a zajistil řidičák. Podařilo se jim to před ní utajit a o to měla větší radost. Babička jí dala docela luxusní hodinky, Eliška koupila čokoládu. Jen já jsem jí dala jen pusinku. Spíše tu pusu dala ona mně, ale taky se to počítá, že?
Deniska