Láska k miminku

Sedím nad postýlkou, ve které leží ten můj poklad, a nemohu se ubránit dojetí. Leží tam drobeček, s ručičkama sepnutýma u obličeje a přidržuje si dudlíčka, který se jí pod mohutným dumláním neustále snaží vyklouznout z pusinky. Je nádherná a je moje…Miluji ji a mohu jen konstatovat, že ji miluji od první vteřiny, kdy jsem se dozvěděla o svém těhotenství! Ale to je jiná láska, než ta, kterou pocítíte, když Vám miminko položí do náruče. Držela jsem jí pevně, snad až moc, jako něco, co jsem už nikdy ze své náruče nechtěla pustit, neplakala, jen mě pozorovala velkýma modrýma očima…..
Nevím, jak říci, co v tu chvíli přesně cítíte, ale moje srdce se lehce sevřelo a ten pocit štěstí a neskutečného strachu o toho drobečka se ve mě tloukly v jeden moment!
Začátky jsou zmatené a náročné, pořád se ji nemohu dostatečně nabažit a dívám se na ni, když spí, když jí, když si brouká, když pláče…. Dívám se s němým úžasem nad tím zázrakem. Máme za sebou šestinedělí a je to krásné, Terezka se už dokáže cíleně usmívat a tak, když ležíme v posteli a ona se směje, když jí hladím a povídám, tak to je něco, co mě nabíjí energií, odvahou, že to všechno zvládnu, a jistotou, že taková láska může být jen mezi děťátkem a jeho maminkou……
Milujte své děti, dokud o to stojí, dávejte jim tolik lásky, kolik potřebují, a nenechte je o Vaší lásce nikdy pochybovat!!!!