Nevím, jak říci, co v tu chvíli přesně cítíte, ale moje srdce se lehce sevřelo a ten pocit štěstí a neskutečného strachu o toho drobečka se ve mě tloukly v jeden moment!
Začátky jsou zmatené a náročné, pořád se ji nemohu dostatečně nabažit a dívám se na ni, když spí, když jí, když si brouká, když pláče…. Dívám se s němým úžasem nad tím zázrakem. Máme za sebou šestinedělí a je to krásné, Terezka se už dokáže cíleně usmívat a tak, když ležíme v posteli a ona se směje, když jí hladím a povídám, tak to je něco, co mě nabíjí energií, odvahou, že to všechno zvládnu, a jistotou, že taková láska může být jen mezi děťátkem a jeho maminkou……
Milujte své děti, dokud o to stojí, dávejte jim tolik lásky, kolik potřebují, a nenechte je o Vaší lásce nikdy pochybovat!!!!