Když se mi narodila první dcera, byla sladký a hodný miminko, později i batole, vše jsem stihla v pohodě, domácnost, zahrádku, zvířata (2 kozy, 1 jalovici, slepice, prasátko, psy, kočky, králíky), zahradu, v létě usušit seno, v zimě uklízet sníh.
Za dva roky se mi narodila druhá dcera, opětně moc hodná. V noci spinkaly, přes den si hrály a já jim šila sukně, šatičky a dál se starala o chod naší domácnosti.
Po třech letech jsem zatoužila po dalším miminku, do roka se mi narodila třetí dcera a opětně tak moc hodná.
Nejstarší začala chodit do školy, výborně se učí, v 16 letech se zamilovala a je doteď. Plánujou společný život. Je moc pečlivá, nekouří, šetří si každou korunu, nikdy neměla žádnej problém.
Druhá dcera – do učení jsem jí musela nutit, prolejzá, jak to jde, učí se na poslední chvíli. V 15 začala kouřit, našla si feťáka, dost nám dalo práce jí ho vymluvit. Každou korunu stihne brzo utratit (cigarety, makeup).
Ta třetí se učí výborně, miluje koně, každou volnou chvilku tráví ve stáji, večery na internetu a hledá vše o koních. Celý kapesný vráží do koní.
Po dvanácti letech se mi narodil syn, dnes je mu 11 měsíců. Je to mazlík celý rodiny, všichni ho rozmazlujou. Co se narodil, už nic nestíhám, pěkně zlobí, asi si to vybírá za sestry. V noci se budí a přes den stihne rozházet vše, co mu příjde pod ruku. Máme vyházený kytky a vše pomalu u stropu, neni možný ho nechat minutu bez dozoru. Ještě že mám ty holky, moc mi pomůžou.
Jsem štastná, že je mám všechny, i když zloběj, hlavně že jsou zdraví, co víc si může máma přát než mít zdravou a štastnou rodinu.
Ještě musím napsat, že se k nám před rokem přistěhovala mého přítele sedmnáctiletá dcera, výborně spolu vycházíme, všichni sourozenci drží pohromadě, jsme prostě jedna velká rodina. Takže se nebojte mít více dětí, dá se to zvládnout.