Nevraživost, ba dokonce až nepřátelství mezi pracujícími matkami a ženami v domácnosti se opět rozhořívá a vypadá to, že ty druhé jsou tak nějak na té správné straně.
Myslím tím především ženy, které to tak cítí, nebo mají pocit a potřebu zůstat se svým dítětem doma, případně si myslí, že je to momentálně moderní a vzdají se svého povolání. Ale nepadnou tím do pasti? Do pasti politiků, kteří si díky těmto matkám vylepšují statistiky nezaměstnanosti, do pasti mužů, kteří si svou ženou nechají krýt záda, namísto aby ji i při jejím mateřství podporovali i v její kariéře?
To nejhorší, myslím, je finanční závislost na partnerovi, kterému se může zajíst „pouze“-matka a žena v domácnosti a nahradí ji zajímavější (většinou také bezdětnou) ženou. Co potom? Potom zůstane žena sama, znalosti z původního povolání jsou většinou ztraceny a závisí na solidnosti muže pravidelně platícího výživné.
Přirozeně nechce člověk myslet na něco takového, když je čerstvě zamilován nebo provdán, s novorozencem v náručí, pod vlivem štěstí a endorfinů.
Určitě by měly děti hrát u svých rodičů důležitou roli a měly by dostat mnoho lásky, pozornosti a péče. Ale když se dívám na divadlo, které se kolem dětí poslední dobou pořádá, dělá se mi zle. Malé děti mají již od narození kalendář plný téměř jako špičkový manažer. Jsou tahány z jednoho kurzu do druhého a již v „bříšku“ musí poslouchat Mozarta. Vlastně mi je jich i jejich matek líto. Ti malí chudáčci mají splnit očekávání svých rodičů a dosáhnout všeho co oni prostě nezvládli. Jsou pod neustálým dozorem svých matek, které chtějí úplně vše dělat správně.
Žádný výzkum na světě dosud nepotvrdil, že jsou děti nějak poškozeny, jsou-li po několik hodin denně odloučeny od svých matek a po tuto dobu se o ně s láskou a potřebnou péčí stará někdo jiný. Co předvádějí frustrované, vynervované a utahané „pouze“-matky můžeme denně vidět nejenom na ulici, v MHD, či v parku, ale v současnosti i v televizi. Každý, kdo má děti, této frustraci a zátěži rozumí, neboť život s dětmi není vždy jednoduchý. Oproti tomu může být několik hodin v kanceláři opravdu odpočinkem. Nerozumím, jak se toho mohou ženy dobrovolně vzdát. A tím také té radosti zase pracovat svou hlavou a získat ocenění a uznání kolegů. A také se vzdát finančního zajištění, pokud se přece jen v budoucnu něco nepovede a statistiky rozvodů budou mít zase jednou pravdu. Což je mimochodem pravděpodobnější, když manželky zmutují na nudné a znuděné matinky, namísto co by si se zaměstnáním zachovali část vlastního života a nezávislosti.