Dnes Pavla bydlí s náma, bylo mi jí líto, když se svěřila, jak vychází se svojí maminkou. Vůbec nikam nesměla, když chtěla ven, tak musela vygruntovat celý dům, kapesný nedostala, nesměla na diskotéky, bavit se s ostatníma. Dopadlo to tak, že holka začala chodit za školu, lhát, nechtěla se učit, chtěli jí vyloučit ze školy.
Na léto jsme holkám zařídili práci v jednom kempu u známýho, chtěly si vydělat nějakou korunu a užít si prázdnin. Když odjížděla Pavla, máma jí sebrala průkazku na vlak (měla ho zadarmo), aby tatínek jí to zaplatil.
Vůbec se nedivim, že chtěla k nám. Doma měla sice svůj pokojík, tady jsou na jeden pokoj tři. Když řekla mámě, že chce k tátovi, sbalila jí věci do krabice a připravila ke dveřím. Musela odevzdat telefon, diskmen, naušnice (věci které dostala jako dárek k vánocům, narozeninám).
Od toho dne s ní máma moc nemluví, k narozeninán jí neposlala ani sms. Nedávno jí zavolala, že musí zaplatit repro bedny k počítači, protože je rozbila, když ještě byla doma. Když nezaplatí, o to míň dostane táta na výživném (od léta zatím na holku poslala 1000 Kč).
Vůbec její maminku nechápu, my s holkou nemáme problém. Nám doma taky musí pomoct (s úklidem, vařením, pečením, kolem baráku, na poli s bramborama, doma zahrádka), ale dáváme jim vycházky, všichni mají kapesný, můžou na disco, v noci pro ně jezdíme nebo můžou přespat u svého kluka.
Ve škole se Pavla vytáhla, třídní učitelka jí moc chválí.
Všechny čtyři holky a jednoho kluka beru stejným dílem, neděláme žádný rozdíl. Nejstarší dcera, 19 let, bydlí u svého přítele, ale dostane stejně jako ostatní. Sice letos na vánoce bude s přítelem, bude mi smutno, první vánoce bez ní. Musím si zvykat na to, že dospívají a chtějí se osamostatnit. Pro mě jsou to pořád děti. Ještě že máme prcka, tak ještě dlouho nezůstaneme sami.
Jsem máma i macecha, ale vycházíme všichni perfektně.