Tak tahle větička nás už někdy asi napadla všechny. Jak se vlastně pozná dobrá máma?
Je to taková, co má dítě poslušné /já vždycky říkám, že Ondra poslouchá všechny jenom mně ne:-). Zdraví, nepere se, nekrade, poslouchá, a přesto mě občas vytočí, asi jako každý kluk./
Nebo taková, co má dítě vždy čisté? /Při odchodu z domu jsou děcka vymydlený vždycky, ale při návratu z venku….. „jak to že jsi od bláta, když už týden nepršelo?“ to je u nás poměrně častý dotaz./
Nebo je dobrá máma ta, jejíž děti nejsou hladové? /Ondrovi bylo 5 let, když se mi těsne po svačině zapíchl v krámu u pečiva a zazpíval „Maminko, prosím, kup mi aspoň rohlíček, já mám hroznej hlad“ měli jste vidět ty výrazy nakupujících důchodkyň….podívejte se na ní, nedá tomu chudinkovi ani najíst, musí žebrat o suchej rohlík…. Osmiměsíční Terezka prozměnu úporně sleduje pojídajícího, naprázdno polyká a mlaská…..klidně čerstvě napucnutá, ale vysvětlujte to :-)/.
Nebo, že by to záleželo na mínění okolí? V tom případě sociálku na mně…. Ondra musel teď v létě dvakrát po sobě na operaci /jednou na obřízku a 3 měsíce na to mu brali jednu uzlinku/, bohužel mám doma mimčo, tak musel být v nemocnici sám. A co na to okolí? „to jseš máma?“ pozvedly hlas v bolestném úžasu dvě sousedky „Je mu teprve sedm, bude tam plakat.“. Hlídání Terezky mi ovšem nenabídla ani jedna a moje vysvětlení, že nemám malou kam dát a za Ondrou chodím každý den, je moc neuspokojilo. Konec konců, co je to za matku, která šoupne dítě na tři týdny na tábor, že? /Ondra chodí už rok do skauta, jel tam se svým oddílem, protože si to na nás vybrečel……pohrůžka „nezlob nebo nepojedeš na tábor“ fungovala lépe, než zákaz počítače :-)/
Taky už jste měly pocit, že jako máma jste něco příšerného…obvzvláště po rozhovoru s milou sousedkou, nebo jsem vážně divná já?