Pěkný den, chtěla bych napsat pár vět pro maminky o kojení mé dcerky, které je dnes již 5 let.
Vše začalo před více než 5 lety v porodnici, kdy moje sluníčko přišlo na svět.
Na svět přišla po komplikovaném porodu císařským řezem a již po 2 hodinách, kdy jsem se probudila na poporodním oddělení-jipce, jsem žádala sestřičku,ať mi moje zlatíčko přinese. Prsa jsem měla bolestivá, mléka dost, neboť mě prosakovalo pod košilí,tak jsem doufala, že s kojením nebude problém. Dcerka se po přiložení přisála, mléko teklo, ale nešlo jí samotné sání z prsu. Brzy se sama vyčerpala a usnula. Když jsem ji převážila, tak na váze nebyl žádný přírustek. Ach jó… mrzelo mě to, ale nevzdaly jsme se!!!
V porodnici jsme bojovaly, snažily se často přikládat, učit se různé polohy při kojení – vleže na lůžku, v sedě s podloženým polštářem. A také s přispěním lékařky i sestřiček na šestinedělí, které nám moc pomáhaly. Radou i ukázkou se kojení pomalu dařilo. Někdy jsme z toho byly já i dcerka moc vyčerpané, ale nakonec po propuštění z porodnice a po týdnu doma jsme spolu všechno zvládly. Plně jsem kojila přes klobouček až do 13 měsíců věku.
Mé mléko jí moc chutnalo a později, po jejím samovolném odstavení, kdy už kojení odmítala a pila pěkně z hrníčku čajík, vodu i občas džusy, jsem jí UM nedávala, neboť ho odmítala a nechtěla jej. Jedla mi ale bílé jogurty, hodně kvalitní sýry a tvarohy, kaše, a tak dětská lékařka říkala, že mléko nemusí, že si o něj sama řekne později. A tento okamžik přišel kolem 20 měsíců, kdy opět pila mléko.
Milé maminky, i přes počáteční nezdary jsem byla moc ráda, že jsem svoji Klárku kojila tak dlouho. Bylo to pro mě i dcerku nádherné období a určitě jej každé mamince přeji prožít…