Já a můj „břuch“ v devátém měsíci

K této poznámce mě vyprovokoval můj partner, když jsem si stěžovala na svůj břuch a on poznamenal něco ve smyslu, že dřív ženy rodily 11 dětí a že si to ve skutečnosti stejně užívám. Tak jsem se zamyslela, jestli náhodou nemá pravdu…1. Jsem už dva roky na mateřské, takže je mi líto investovat do nového oblečení a nosím co největší trika, nejlépe partnerova, a kalhoty s kšandami. Naposledy jsem se řádně prohlédla na hodině břišních tanců. Rozhodně jsem na svém ohromném břuchu nic sexy nepozorovala. Naopak jsem celou hodinu přemýšlela, koho připomínám. Pak mi to došlo. Jsem celý pan Majer z Arabely, když měl v sobě svého kolegu.

(Pro případné další těhotenství si ale slibuji, že si koupím něco úžasného a budu tak krásná jako maminky v těhotenských katalozích.)

2. Můj břuch je tak velký, že jsem si ho spálila při vytahování plechu z trouby. Při vaření se kontroluji při sebemenším zápachu, jestli se už se na něm náhodou nepálí oblečení. Když procházím úzkými prostory, pravidelně šťouchám do lidí, protože si neuvědomuji, že mám v pase dvakrát tolik, než jsem zvyklá.

3. Dolní končetiny si vidím jen tehdy, když se ohnu. Sice začíná jaro, nicméně nehodlám vyměnit své zimní pohodlné boty na suchý zip za jarní s tkaničkami. Stačí, jak bojuji se synovými šněrovacími botkami, když mi pravidelně sjíždí z břicha dolů. Holení nohou a stříhání nehtů vzdávám a plánuji návštěvu pedikérky.

4. Spát dokážu jen na boku a objímám při tom rukama i nohama kojící pás. Několikrát za noc bojuji s pelestí postele a spěchám na záchod. Moje plačící dítě se snažím ignorovat, abych nemusela absolvovat cestu navíc k postýlce. Břuch je ale solidární a obvykle mě začne kopat, takže stejně musím.

5. Nejvíce času trávím na záchodě. Už tam mám celkem útulno. Procházky ven plánuji tak, abych měla domů dostatečně blízko. Jednou jsme vyrazili s malým na úřad pěšky, nějak jsem to neodhadla a musela požádat o vykonání potřeby tam. Kubík pak na celou chodbu volal: „Maminka čůá!“

6. Můj břuch žije vlastním životem. Nejživější je tehdy, když bych ráda odpočívala. Někdy mě kopne tak, že čekám, jestli se neobjeví plodová voda. Jindy mi zastrčí končetinu tak, že nevím, jestli už nepřišly porodní bolesti. Někdy ztvrdne a já začínám šílet, protože ještě nemám přece všechno nachystáno.

7. Má psychika je v troskách. Ve světlých chvilkách brečím, protože řvu na své dítě a lituji se, že mě partner určitě brzo opustí, neboť řvu i na něj. V ostatním čase prostě řvu na všechny kolem, protože dostatečně neuklízí, nejí, nespí nebo spí až moc a neváží si mého těhotenství.

8. Jsem šťastná, že budeme mít miminko. Jsem šťastná, že bude donošené. Jsem šťastná, že je ještě uvnitř a čeká, až si sbalím věci do porodnice.