Dříve netušené schopnosti

Petra Vymětalová
19 roky ago
• Categories: Jsem máma

Ráda bych se s vámi podělila o jeden ze svých objevů, na který mě přivedla naše Áňa. Díky ní jsem totiž u sebe objevila různé dříve netušené schopnosti. Zjištění, že dokážu přebalit, obléct, vykoupat, nakojit miminko apod., i když jsem nikdy v předtím nic takového nedělala, není pro nikoho nic objevného. Ale přišla jsem na to, že dokážu i řadu jiných věcí, které bych od sebe v tom předmaminkovském období opravdu nečekala…

No, posuďte sami:
1. RANNÍ VSTÁVÁNÍ – nejenže jsem schopná ráno vstát i v nekřesťanskou hodinu (tedy před osmou), ale můžu rovnou fungovat, dokonce se tvářit vesele a vydávat obrovská kvanta energie na různé blbinky s Áňou. Dřív mě zmáhalo vstávání kolem sedmé do práce, když jsem měla někdy přijít dokonce dřív, měla jsem pocit, že bych měla dostávat příplatky za noční práci. Teď jsem ráda, když můžu spát až do sedmi.
2. Dokážu SPÁT JAKO MRKEV či jiná zelenina (= okopávaná) – no comment…
3. ZÁBRANY – spousta jich padá neuvěřitelnou rychlostí. Kromě kojení na veřejnosti je to v mém případě i zpěv – fakt bych si dřív nedovolila jít po městě a zpívat (teda za střízliva určitě neee). Teď? Že se ptáte, tlačit kočárek a u toho ze sebe vydávat zvuky, které vzdáleně připomínají písničku o skákajícím psovi považuju za naprostou samozřejmost zejména ve chvílích, kdy se z kočárku ozývá řev a ven lítají hračky, botičky nebo flaštička s vodou. Nevím, jak reagují vaše děti, ale naše siréna během chvíle zmlkne, protože můj „zpěv“ skutečně málokdo vydrží poslouchat dlouho. I když poslední dobou nějak začíná otupovat, takže krákorání nahrazuju prskáním. Funguje to ještě líp, Áňa se s nadšením přidává. Jen to okolí nereaguje už tak shovívavě – zřejmě si neuvědomují, že je to v porovnání se zpíváním ta méně drastická varianta.
4. POSTŘEH – podle mých zkušeností se brousí úměrně rychlosti, kterou se dítě dokáže přemisťovat. Bohužel stále lehce zaostává.
5. BĚH NA KRÁTKÉ VZDÁLENOSTI – když se znenadání ozve ostrý jekot, určitě taky dokážete vystartovat od dřezu/z WC rychlostí blesku, co?
6. Jiné SPORTOVNÍ VÝKONY – vážně jsem netušila, že bych někdy dokázala zachytit dítě padající z postele ještě v letu. Minulý týden se mi to podařilo tak nějak automaticky. I manžel, který je jinak k mým sportovním výkonům (po právu) značně skeptický, nešetřil obdivem. Prý bych si mohla vysloužit i nominaci na Olympijské hry. Bohužel, nebo spíš bohudík, tam taková disciplína není.
7. PERIFERNÍ VIDĚNÍ nějak přestává být periferní – viz výše popsaná příhoda (původně jsem v tu chvíli stála k posteli takřka zády).
8. ZRUČNOST – tak to je kapitola sama pro sebe. Schválně se pochlubte, co všechno zvládáte jednou rukou? Já se ve svých prvních maminkovských týdnech naučila jednoruč vařit kafe, nachystat všechno na koupání (včetně umístění vaničky na prkna rozložená na velké vaně), vymačkat pastu na kartáček a vyčistit si zuby, uklidit nádobí atd. atd..
9. Objevila jsem své BÁSNICKÉ STŘEVO – spoustu dětských říkanek si pamatuju sotva do poloviny, tak jsem si ten zbytek začala domýšlet. No, teď převzal štafetu tatínek a musím uznat, že má nepochybně větší talent. Jen se trochu bojím, aby nám Áňu za pár let neposlali na nějaké vyšetření, až jednu z tatínkových básniček předvede jinde než u nás doma.

Určitě by těch dovedností bylo víc, bohužel však je druhou stranou mince MATEŘSKÁ DEMENCE, která mi v tuto chvíli nedovoluje si další dříve netušenou schopnost vybavit.

…předchozí výčet jsem sepsala v polovině září loňského roku, když měla Áňa 8,5 měsíce. Když to po tom půlroce pročítám, chtělo by to pár úprav a doplnění, takže tady jsou:

• Za nekřesťanskou hodinu už dávno nepovažuju osmou ranní, momentálně jsem vděčná, když se to důrazné „HAM!“ ozve z postýlky po šesté hodině.
• Naučila jsem se spát asertivně – už se nenechám shodit z postele!
• Zábrany ohledně způsobu vyjadřování na veřejnosti nemám skutečně takřka žádné, hlasité výkřiky typu „Jééé, pódívéj – haf haf!“, „Aha, či čí!“, „Chlebíček néni, koupíme jiný ham ham!“
• Postřeh + periferní vidění – dovedeno takřka k dokonalosti, občas mám pocit, že už i čtu myšlenky. A co všechno se dá poznat ze záblesku v očích určitě nemusím zkušeným matkám líčit.
• Ze sportovních výkonů za zmínku určitě stojí i vzpírání. Opravdu bych nevěřila, že dokážu víc než hodinu nosit jedenáctikilové závaží (na kratší dobu i jednoruč).
• Nově zařazuju tlumočnictví – bravurně překládám slova jako: haťa, háta, boťa, ťa ťa, koko, p-ť, p-ťa, žiši, bá, dé, žič… a taky spoustu pro mnohé neidentifikovatelných zvuků.
• Zdá se mi, že si brousím i hudební sluch! Ne že by se to odrazilo na kvalitě zpěvu, tam je to nejspíš beznadějné, ale řadu slůvek odlišuju podle intonace, není totiž ťa ťa jako ťa ťa.
• Mateřská demence – přetrvává…

Takže dál už je to na vás. Co jste u sebe objevily vy? Pochlubíte se?