Občas mě opravdu zaráží chování některých maminek, jak se na veřejnosti chovají ke svým dětem. Tak si říkám, když si tohle „dovolí“ na veřejnosti, co asi zažívá dítko doma, kde je nikdo nevidí?
Začalo to tím ,že jsme onu maminku s 2 dětmi potkali u 1 krámku. Dítko tak stejného věku jako náš Martínek, tak nějak 3-4roky a druhé ještě v kočárku, tak 6-8měsíční. Maminka odstavila kočárek u obchodu a nařídila synkovi ,aby čekal u kočárku a ani se nehnul. Nařídila mu to doslova takovým tónem, že nejen já jsem se nad tím zarazila. Maminka zatím přecházela na druhý chodník do jiného obchodu. Chlapeček zahlédl přes výlohu, před kterou stály, svého kamaráda a tak na něj ořes sklo začal pokřikovat a radostně Vojtíška (jak jsem podle oslovení poznala) zdravit. V tu chvíli vylítla maminka před obchod a začala na synka řvát, že mu jasně řekla, že bude stát u kočárku, nehne se ani o kousek a už vůbec nebude na nikoho pokřikovat. Tak jsem s mou mamkou (která byla na nákupě s námi) zakroutila hlavou a mamka na stranu chlapečka dodala, že má teda „hodnou“ maminku a šli jsme. To jsme netušili, že se s onou maminkou setláme ještě jednou…asi o 20minut později šla ona maminka s kočárkem a chlapečkem po chodníku a chlapeček šel velmi slušně a jeho „zakřiknutý“ výraz hovořil sám o sobě. Maminka byla podle výrazu trochu asi přetažená nebo prostě na své děti neměla náladu a bavila se s jinou maminkou, tlačící kočárek. Jak známe asi všechny děti, rádi skáčou dospělým do řeči. Chlapeček smutně na maminku „Maminko..“ nedořekl to, jeho maminka se na něj osopila a začala na něj ječet na celé náměstí“ „Ty už mě dneska nes…..,mám Tě už dost“ a začala cloumat jeho hubeným tělíčkem. Náš Martínek zůstal jen stát a na křičící maminku zíral s otevřenou papulkou a pak se mě ptal, proč paní na kluka křičela. Lidé chodili kolem, nevěřícně kroutily hlavou a jen moje mamka jedina z nich si dovolila opět utrousit poznámku, tentokrát na stranu oné maminky. Něco v tom stylu, že sama maminka by potřebovala nejprve slušné vychování, že to je strašný, jak na něj křičí. Rázná maminka jí odvětila, ať se stará sama o sebe.
Jako já jsem z toho byla sama v šoku, opravdu mě to zarazilo, jak se ta maminka na toho chlapečka „rozeřvala“. Upřímně mě bylo toho chlapečka líto. Setkala jsem se už víckrát s rodiči, co zrovna v tu chvíli neměli náladu na své dítko, ale tohle byl vrchol všeho.
Jako matka 2 dětí vím, že občas jsou to chvilky hektické, stresové a plné vypětí, ale jinak si prostě už bez dětí svůj život opravdu nedovedu představit. Jsou naší součástí. Je mě pak líto, když vidím takovéhle maminky, jak se chovají…Občas také třeba se na synka osočím nebo zvýším hlas, ale rozhodně v určité míře. Tahle maminka mě moc nepřipadla, že by znala tu pravou míru. Doufám, že takových to „rázných“ maminek je co nejeméně!