-„Ano.“
-„Ty jsi tak hodný.“ „A ukaž nám toho svého bratříčka. No ten je krásný…Tak co, Tomášku, jak se ti na tom našem světě líbí? (úsměv Tomáška) „Tak líbí.“ „Víš, Anežko, to je Filípkův bratříček, podívej, jak má malé nožičky.“
-„Ale já chci mít taky bratříčka.“
-„A co kdyby to byla sestřička.“
-„Tak dobře, bratříček a sestřička.“
-„No, to nevím, jestli půjde.“
-„Já chci mít taky doma kamaráda bratříčka.“
-„A jak by se bratříček jmenoval?“
-„No bratříček.“
-„Ale jaké by měl jméno, jak bys na něj volala?“
ticho – „Jmenoval by se Andulka.“
-„Tak by se bratříček jmenovat nemohl. Co kdyby se jmenoval Honzíček.“
-„Jo, jeden by se jmenoval Andulka a druhý Honzíček.“
To už nás s manželem doslova odzbrojilo. Veškeré neplánované přípravy naší jediné dcery Anežky na možné druhé dítě přišly naprosto vniveč. Doufejme, že další pokusy budou zdárnější.