Nakonec obě babičky tvrdily, že půjdou do důchodu a budou hlídat, už když jsem byla těhotná. Tchýně opravdu do důchodu šla, ale veškerý čas tráví na chatě za Prahou, tak mi přišlo trošku nepraktické vozit Kami 60 km tam, vrátit se do Prahy a večer si zase pro ní 60 km jet. Moje maminka si to ještě s tím důchodem rozmyslela, ostatně jako každý rok, ale na nějaké to odpoledne se nabídla, že pohlídá.
Když přišla poprvé, připravila jsem Kamilce svačinku, oblečení na ven, udala jsem instrukce a trochu nervózní jsem vyrazila ven. Samozřejmě jsem celou situaci jistila mobilem. Po návratu jsme se s mámou a Kami v kočárku setkala před domem. Máma mi jí předala a vyrazila na autobus, už ani nešla dál. Ptala jsem se, jak to proběhlo, protože Kami nesnáší oblékání. „No trochu se vztekala, ale proti mně neměla šanci“ prohlásila hrdě máma a zmizela směrem k zastávce. Když jsem doma Kamilku vyndala z kočárku, vypadalo to, že spíš babička neměla šanci proti ní. Byla oblečená jen na půl, něco rozepnuté, něco obráceně, něco vůbec. Plenku jako by neměla. No ale přežila to. Chce to víc praxe, řekla jsem si.
Asi za měsíc jsme si chtěli vyjít s manželem na večeři, tak jsem opět požádala maminku, jestli by u nás nepřespala. Tchýně byla prozměnu na chatě. Myslela jsem, že přijde odpoledne, abych jí mohla trochu víc zasvětit do péče o miminko, ale dorazila až když malá spala. No nevadí. Vyrazili jsme, večeře byla úžasná, prošli jsme se městem a spokojeně se po půlnoci vraceli k domovu. Už na chodbě jsem slyšela Kamilky srdceryvný pláč, a tak jsem se vřítila do dveří a myslela si, že uvidím babičku snažící se ukonejšit plačící miminko. Babička v klidu spala a nenechala se ničím rušit a Kamilka řvala celá spocená v postýlce. Když jsem jí uklidnila a uspala, objevila se ve dveřích rozespalá máma: „Vy už jste doma? Byla hodná, vůbec se nevzbudila.“
Od příštího týdne začínám chodit jednou týdně ke koním a máma bude vždy celé odpoledne hlídat. Tchýně je na chatě. Snad to obě přežijou, ale koneckonců máma vychovala mne i sestru celkem bez úhony, tak bych se asi neměla bát, že ne?