Byla jsem ještě docela malá. Měli jsme Ferdu a Piráta. Papoušky. Ferda byl chytrej a Pirát nenažranej. Ferda ulétl z panelákové kuchyně a našli jsme ho jen díky inzerátu. (Patro trefil, vchod už ne…)Pirát doplatil na svou nenažranost. Miloval nudle z polívky. Jednou byl táta doma s Pirátem několik dní sám. K obědu byla nudlová a rohlík… Pirát si opět přihopkal na okraj talíře pro svou porci a taťka ho chtěl laškovně – výchovně – cvrnknout do zobáku. Znám z vyprávění. Mamča se vrátila domů a našla tátu s pár promile v krvi a lahví na stole. Téměř plakal… „Co se stalo?“ „Zabil jsem Piráta…“
Rybičky. Ve velké skleněné kouli. Jednoho večera zasedla mamka ke knize a bylo jí divné, že ryby „nebublaj“. Jímlo ji podezření na mého brášku. Přišla k jeho posteli a odhrnula deku. Jiřik třímal rybičky v pěstičkách, aby jim nebylo smutno a aby jim nebyla zima. Byly spláchnuty se všemi poctami..
Pak jsme měli psy. Moc psů. Jeden odešel, druhý se objevil.
Nick – černý knírač – pes jako hovado. Otec prohlásil, když psa, tak pořádnýho, s papírama. Postavil se kotec. Konaly se každodenní vycházky do pískovny s cílem dokonalého výcviku. „Daun“ „App“ řval tatík… Nicka zajímal buřt, kterého jsem měla schovaného v kapse. Hodná holčička((-:. Někdo nám papíráka ukradl, vystříhali díru v pletivu kotce a psa odvedli… Jo, i to se děje, sousedi přihlíželi, ale NIKDO NIC NEVIDĚL…
Konny – fenka velšteriéra. Nevím, jestli je to napsané správně. Hodná, chytrá. Blbá jen, co se otázek lásky týče. Spustila se s pobudou z vedlejší ulice a akt lásky se pro ni stal osudným. Něco se nepovedlo a museli ji utratit.
Boddy – štěně, kříženec. Měli jsme ho pár dní a uteklo. Našli jsme ho do týdne na úplně jiném sídlišti. Mělo psinku. Šlo to rychle.
Jonáš. Po rozvodu rodičů u nás nějakou dobu nebylo žádné zvíře. Pak, využivše pohnutí mamčiny mysli, nastrčily (my, děti) jsme jí do domácnosti Jonáše. Ani vám ho nebudu popisovat. Byla to taková směska, jak se říká, deset psů z jedný kůže… Jonáš byl tulák. Bydleli jsme na předměstí a nezřídka se stávalo, že jsem ho potkávala v centru u stánku s grilovanými kuřaty. Jak se tam dostal, to nám bylo záhadou, ale dělal to denně. Byl chytrý, viděla jsem ho čekat na přechodu, až bude zelená. Pak jsme se stěhovali a on se zapomněl včas vrátit. Bydleli jsme sice ve stejném městě, on se však na naši „péči“ vykašlal a našel si jiného páníčka. Teď je z něj slušňák, krmí se párečkama, hrozně přibral a mám podezření, že mu ušmikli…. Panička je z něj tak hin, že prostě nemám to srdce…
A PAK JSEM SE VDALA((-:.
V manželově rodině byl JEDEN pes((-:. Po dlouhá léta a zemřel až za mé „éry“.
V mezičase chovala má sestra v paneláku miliony křečků, různých druhů, z nichž někteří chodili na návštěvy k sousedům (nevíme kudy((-: ) a jedna fakt vyjímečná křeččí dáma čekávala před dveřmi výtahu na mého bratra, až se vrátí z „pařby“. Pravidelně ji tam nacházel a pokaždé si nebyl úplně jist, jak to vlastně s těmi „bílými myškami“ je(((-:
Set… Prvního psa jsem vnutila manžovi už na svatbě. Počkali jsme, až se trošku cinkne a pak jsme mu vnutili zablešené štěně, které nabízel místní násoska za panáka. Hladil psa, blechy mu lezly za košili a říkal:“ Vy jste ku…y, já jsem psa nechtěl..“ Psovi je dneska sedm let, je uštěkanej až běda a už na něj jdou starouškovské manýry. Třeba rabování u obecních popelnic, kdy si vítězoslavně donese domů ohnilej rohlík (o který doma nestojí ani náhodou) a nadělá tam bordel. Panička pak kmitá kolem popelnic a zametá a uklízí….
Bára…Asi dva roky jsme bydleli na vesnici, když jednoho deštivého dne k nám přišla fenka německého boxera. Vypadala hrozně. Měla horečku, pohublá a na těle otevřené rány a boláky. Jsme oba měkkosrdcatí, takže jsme ji dva měsíce vozili po veterinách a léčili a léčili a platili a platili… Jako starej strom, kterej cejtí svůj konec. Naposledy vykvete, aby zarodil… Bára pookřála, přibrala, po operaci (na kterou jsme si půjčovali) byla i veselá. Strašně hodnej a poslušnej pes. Pak se boule objevily znovu a rostlo to před očima. Doslova, z hodiny na hodinu. Museli jsme ji nechat utratit – museli by jí uříznout nohu a ani to by na 70% nepomohlo. (Které prase vyhodí takhle starého a nemocného psa, takový člověk by zasluhoval!!!! To jen na okraj…) Byli jsme u „uspávání“. Oba jsme vyli jako šakali…
Monty… Umřela Bára a jak se říká mezi pejskaři – na psa nový pes. Ono je to fakt. Tak jsme začali shánět. Samo, že boxera, když byla Bára takovej dobrák a mazel. Ojoojooojojoj…. Monty má deset kilo přes váhu a deset cenťáků přes míru – v kohoutku. Mělo nám bejt divné, že majitelé jeho maminky měli třímetrovou bránu a ona boxerka se ani moc při výskoku nesnažila, aby nás přes horní okraj brány zahlédla… No, Monty je dobrák. Miluje děti, má rád společnost, je tak trochu prase a děsně slintá. Lidé jsou mu svatí, ne tak ostatní zvířena. Má na kontě dvě kočky a kdyby nebyl lenoch, myslím, že by jich bylo víc.
Máme také koucoura, průběžně nějakýho toho „ptáka“ nebo „myš“ (potkani, morče..) Tyhle menší zvířátka ani nepočítám, známí to k nám odkládají, když zvířátkům dochází „životnost“ a oni vědí, že by pohled na mrtvé zviřátko neunesli..
Manžel si moc přeje leguána a já vážně uvažuji, že mu to přání splním. Přeje si ho už strašně moc dlouho a když si uvědomím, jakou zoo už mi bez „keců“ povolil a toleroval, tohle bude jen kapka v moři…
Takže, jsme takový zoomix. Manža to z počátku docela rozdýchával, dnes už se ani nediví, když k nám přijedou známí, které jsme sto let neviděli a vystupují z auta s obrovskou klecí v závěsu. Nejdřív „jdou na mně“ a manža je už pak snadná oběť(((-:.
A co vy a domácí mazlíčci? Snášíte, chováte, milujete, nadáváte, krmíte..?