Naší myšku Sťuarta si asi „vypůjčil“ sousedovic kocour Garp. Jinak si totiž neumíme vysvětlit, její zmizení. Když ráno maminka vstala, tak uviděla jeho byteček rozházenej a Sťu nikde…Piliny byly i na zemi, ale myšáček nikde. Garpík je totiž děsně mlsnej, už mnohokrát obcházel domeček myšky, ale rodiče ho vždy včas odehnali. Tentokrát myšpuli neuhlídali.
Jak se nakonec ukázalo, nic kočka nejí tak rychle, aby se jí to nedalo vzít. (Případně se dá ještě operovat, podotknul tatínek). Když jsme ho s maminkou okřikly, aby nebyl morbidní, tak se začal bránit, řka, že vlkovi taky vyndali z břicha babičku a ještě mu tam nandali kameny a hodili ho do studny a to, že se vypráví dětem, tak to nemůže být nic špatného, když Garpa rozpáráme a vyndáme z něj Sťuartka. On si zkrátka všechno dovede okecat.
Tak abych se dostala k jádru kočky… Sousedka nám odpoledne Sťuarta přinesla s tím, že ho Garpovi sebrala, protože si s ní hrál…nebo, že by právě proto??? Tak nevím. Co vím ale jistě je to, že Garp má neuvěřitelné štěstí, že se během dneška tatínkovi neukázal na očích. Nevím sice, co by se stalo, ale tatínek celý den zpíval něco, co znělo, jako moje známá ukolébavka Vyletěla holubička, ale slova byla poněkud jiná:
„Vyletěla nám kočička z okénka, z okénka, dopadla ven na držtičku, potvůrka, dopadla ven na držtičku potvůrka…“