Nu a za třetí mi rozproudil krev zmíněný článek. Pojednává totiž také o dnešní módě. Jak je bezvadné a moderní „být svobodná/svobodný“ a jak se časem žena „dopracuje“ k tomu, že už nebude pomýšlet na muže jako na svého partnera a zároveň na tatínka svých dětí, ale jako na dárce spermatu!
Úplně se mi zatočila hlava. A chtělo se mi vykřiknout: „Ach, Můj Bože, ty to vidíš!“
(věřící prosím za prominutí)
Už nějakou dobu se zamýšlím nad jednou kolegyní z práce. Je jí 38 let, je svobodná a bezdětná. Znám ji od svého nástupu do firmy, tedy 14 let, a směle mohu říct, že očekává prince na bílém koni… Mezitím, co ona stále hledá a „přebírá“, jsme se my ostatní stihly vdát, otěhotnět, porodit, pobýt s miminkem doma a znovu se zapojit do pracovního procesu.
No a ona přesně zapadá do výše uvedeného…
Chce prince.
Její princ bude: bohatý, zdravý, chytrý, vzdělaný, pracovitý, ohleduplný, sečtělý, tolerantní, vtipný, inteligentní, zábavný, hodný, ušlechtilý, no a samozřejmě vysoký, štíhlý, atletické postavy… dál už si to nepamatuji, bylo toho na mě moc.
Jak to zformulovat, aby to znělo slušně? Je velmi náročná a velmi vybíravá.
Jedna z otázek, které jsem si položila, byla: Nabízí ona to, co žádá po druhé straně? Je ona sama bohatá, zdravá, chytrá, vzdělaná, pracovitá, krásná…. atd. atd.? Bohužel jsem dospěla k závěru, že není.
Odkud se berou tak přemrštěné požadavky?
Stejně tak přemýšlím nad tím, proč si myslí, že bude stále šťastná? Nebo resp. že by ve vztahu měla být stále šťastná a když není v permanentním štěstí, vztah ukončí… A takových slečen se najde… A nejen slečen…
Dle mého názoru podivně přemýšlí i někteří mladí pánové…
Nikomu neupírám právo na vlastní názor. Každému přeji, aby žil tak, jak si sám přeje. A aby byl šťastný. Chápu a vím, že někdo může mít smůlu a spálí se. Stejně tak rozumím tomu, že někdo prostě chce být sám, je uzavřené povahy a vyhovuje mu samota. Mluvíme-li ale o vybíravosti, nepřizpůsobivosti či sobeckém chování, přimlouvala bych se za to, aby se z toho nedělala přednost a už vůbec ne móda.
A pokud by to šlo, tak bych poprosila, aby „někdo“ ještě taky vzal v potaz štěstí těch maličkých, kteří zatím žádné hlasovací právo nemají, já osobně bych si jako dítě přála mámu s tátou.
Ono totiž ještě pořád nic lepšího než rodina pro dítě není.