Když máme vážnou známost, čekáme na to, až nás přítel požádá o ruku a my půjdeme vybírat ty nejkrásnější šaty. Spolu budeme vybírat místo, kde se ta sláva bude slavit, koho pozveme, jaký budeme mít dort a spoustu dalších věcí.
Žiji s partnerem už 9 let, máme dvě krásné děti, ale nejsme manželé. Jednou za čas mívám depku, protože i já bych chtěla zažít den D. Ale taky váhám a říkám si proč?
Přítelův názor je takový, že pro něho je důležitější, jak dlouho spolu lidé jsou a jaký mají vztah, než jestli na to mají papír. Máme se rádi, děti už máme, místo svatby jsme si před časem pořídili dům. Já vím, dům není svatba. Ale je opravdu tak důležité mít ten papír, který říká, že jsme manželé? Kolem nás se spousta lidí rozvádí a to třeba pouze po roce manželství.
Na jedné straně pořád čekám a doufám, že se toho i já dočkám, na druhé straně vím, že na svatbu peníze nemáme.
Asi jsem divná a také si protiřečím. Chtěla bych se vdávat, ale pokud by náhodou byly peníze navíc, vím jak je utratit lépe. Na domečku je spousta věcí, které potřebují opravit. Svatba stojí dost peněz a nikdo nám na ni nepřidá. Přítel nechce mít svatbu na radnici jenom s rodiči a svědky. Jak říká: „nejsem zvědavý, aby mě srazili lidé s nákupními taškami.“ V tom má pravdu. Je to, jakoby ti lidé museli jít schválně přes Vás, nemohli Vás obejít, prostě to dělají schválně.
Když se vdávala naše známá, tak jí lidé roztrhli šaty (ještě než vešla na radnici, tak jí někdo šlápl na šaty), protože nevěstu nemohli obejít. Je to smutné. Když si vezmete, kolik šaty stojí a pak ještě musíte zaplatit opravu.
Možná si řeknete, že malinká svatba nestojí moc. Možná ne, ale opravdu to jsou náklady na které nemáme.
Naše dcera se nás dost často ptá, „kdy se spolu oženíme“. Na to odpověď neznám. Vím ale, že až budou děti dospělé, bude mi to už jedno. Proč se vdávat, když budou děti dospělé? Maminka mé kamarádky si svého druhého partnera nevzala. Ten jí teď po 20 letech požádal o ruku a ona řekla NE. Divíte se jí? Já ne. Děti už má dospělé, má vnuka, který půjde do školy.
Jsem opravdu divná? Nechci tím říct, že lidé po 35, 40, 50 se nemůžou vzít. Moje maminka se vdávala za současného partnera po čtyřicítce. Jenom mi připadá divné, že bych měla plánovat svou svatbu když budu mít dospělé děti. Asi mi k tomu už nesedí ty krásné bíle šaty.
Všem, kteří plánují nebo už brzy budou mít svoji vysněnou svatbu, moc a moc blahopřeji. Držte mi palce, třeba se také dočkám.