Byla jsem u kamarádky,ta má 22měsíčního Zdendu, stejně starého, jak je můj Daník. Bydlejí v baráku, tak má Zdenda velký pokoj jen pro sebe. Z hraček tam má snad všechno, co se prodává. Má tam zaparkovaný odrážedla, tříkolku, houpačku, klouzačku, velký náklaďáky, motorky. No prostě všechno jiný, než má Daník. Kamarádka udělala pití a seděly jsme u stolku. Myslela jsem si, když to je pro Daníka něco novýho, jak si bude hezky hrát. A ono né. Cokoliv si Daník vzal, to mu Zdenda sebral se slovy „mojéé“. Asi na 5 pokus, co mu Zdenda všechno vzal, šla jsem ke Zdendovi na bobek a ptala jsem se ho, jestli to Daníkovi půjčí. On na to znova, že né. Podívala jsem se na kamarádku a ta mi odpověděla. “ hele nezlob se na mě, ale je to Zdenečkovo a nechceme, aby nám to někdo rozbil.“ Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Když si vzpomenu, že byla několikrát u nás a co všechno měl Zdeneček v ruce.. Ale nikdy by mě nenapadlo říct, ne nepůjčuj si to. Je to jejich výchova, ale myslím si, že je to nesprávný a že časem na to přijdou. Chtěla bych vidět Zdendu ve školce.