Skleróza aneb dobří lidé ještě existují!

Tahle historka se mi stala na přelomu loňského května a června. Jely jsme s dcerou z kroužku plavání a zrovna jsem parkovala před domem u malého krámku, když mi zavolal manžel…Jel taky domů, tak jsme vystoupily z auta a čekaly na něj. Byl nádherný jarní podvečer a my jsem si s Barunkou prohlížely výlohu. Manžel přijel a odešli jsme společně domů.
Druhý den ráno jsme chtěly jet s kamarádkou do nákupního centra. Ale nastal problém – já nemohla najít klíče od auta. Prohledala jsem celý byt, volala manželovi, podezírala jsem dceru, že mi je někam schovala…. Nakonec jsem se šla podívat dolů k autu, jestli tam nejsou. Nebyly, auto stálo na svém místě a zamčené. Zadumaně jsem šla zase domů, když z krámku vyběhla paní prodavačka, která nás zná a volala, jestli nehledám klíče od auta…
Já jsem prostě zapomněla zamknout auto a nechala klíčky ve dveřích!!! Všiml si toho nějaký pán, auto zamkl a klíče dal do toho krámku. Bohužel na sebe nenechal kontakt, abych mu aspoň poděkovala. Byla jsem naprosto v šoku. Nedělám si iluze, vím, že zapomínám víc než ostatní, ale že jsem na tom až takhle, jsem si nemyslela.
Postupem času, jsem na to zapomněla (jak jinak :-)), i když teď vždycky zkontroluju, jestli je auto zamčené a mám klíčky. Až teď mi to zase připomněla kamarádka, jíž se stalo to samé, ale v Ostravě 🙂 .
Prostě dobří lidé ještě existují!!!