Minule jsem to zakončila tím, že jsme se dohodli s manželovými rodiči na odkoupení části jejich pozemku, který by jsme využili pro stavbu vlastního domečku…Ale nepředbíhejme. Bylo zapotřebí se někam uchýlit, než se dům dostaví. Našli jsme si tedy levný přijatelný pronájem. Byl to malý útulný byteček v paneláku, který nás ale dennodenně ujišťoval o potřebě vlastního bydlení.
Kdo někdy stavěl dům, dám mi za pravdu, že papírování okolo je to nejméně zábavné, co člověka v tomto ohledu čeká. Úřední listiny pro vás mají váhu tuny a každého úředníka vidíte v podobě terče, do kterého byste nejraději vrhali ty nejostřejší nože. Jakožto správná úřednická kancelářská krysa jsem se do toho ale řádně zakousla 😀
Překonala jsem tedy úřednického šimla a vyběhala územní rozhodnutí i stavební povolení. Díky tomu, že šlo o stavbu v chráněné krajinné oblasti, tak to nebyl med a projekt jsme museli x-krát předělávat.
Nicméně i úvěroví pracovníci nám dávali řádně zabrat. Všichni vám to zpočátku vykreslí velmi jednoduše, protože, jak jinak, vidí za tím vším svou tučnou provizi. V době, kdy jsme se rozhodli k výstavbě, ještě zdaleka nebyly úvěry tak vymakané, aby vám život zjednodušily. Bylo za každým odstavcem spoustu „ale“, „když“ a „pokud“.
Přestože jsme měli v úmyslu pozemek odkupovat, manželovi rodiče tehdy řekli ne. Nechtěli po nás peníze. Mysleli jsme si, jak moc nám to výstavbu ulehčí, ale opak byl pravdou.
Tehdy po vás chtěli při poskytnutí úvěru i investici z vaší strany. Penízky z prodeje bytu sice nějaké zbyly, po uhrazení závazků z něj ale padly vesměs ve prospěch papírů (projekty, povolení, geodeti, měřiči radonu apod.), nějaké jsme si stále schovávali, co kdyby, že?
To „co kdyby“ nastalo velmi záhy, jen co jsme kopli do země. Jeden z techniků tehdy prohlásil, že na pozemku se nacházejí bludné balvany (jak jinak v horách že). Bohužel z bludného balvanu se nakonec vyklubal jeden velký balvan. Pozemek měl jen šlupičku zeminy a zbytek byla čistá žula, tolik typická pro zdejší poměry 😀 Takže zbytek našporovaných peněz šel na nefalšovaný odstřel 80 kubíků skály 😀
Jenže banka také nezůstala pozadu, neplánovaně po nás chtěla min. 20% investice z vlastních prostředků. Nu což, nápad tu byl. Přestože manželovi rodiče nechtěli peníze za pozemek, chtěli ho bezplatně na nás převést, tak jsme to stejně museli udělat. Tedy bez financí, ale jen papírově. Holt obětí byla platba daně za fiktivní penízky. V té době ale pro nás nejmenší zlo.
Takže pozemek jsme jakoby koupili a tím prokázali svou investici. Pustili tedy část peněz. Pak nám to zase zablokovali, protože se musel přijet podívat technik z banky, zda skutečně stavíme, nebo si je skládáme jen do štruzoku 🙂
Bohužel díky jejich prodlevě jsem se na chvíli ocitli v problémech, protože firma, která dům stavěla, nabyla dojmu, že jim nechceme zaplatit. No bylo to fajn, moc se nám tyto situace líbily :-)))
Nebudu to natahovat. Bylo toho hodně, co jsme si v souvislosti se stavbou užili. Nestavělo se tři měsíce, jak je tomu u některých firem dnes. Tehdy jsme stavěli po dva roky. Vše se zdražovalo, nemluvě o navýšení DPH v té době, co se týká staveb, konče dost drahými požadavky od CHKO, kvůli lokalitě, ve které se dům nacházel.
Investice naše plány převýšily o 50% navrch. Ale což, přece to před koncem nevzdáme že? 🙂
Plánovaně neplánovaně jsem otěhotněla a těšili jsme se, jak přivedeme miminko do nového.
Stěhovali jsme se do domečku po vánocích. Nemohli jsme se tak dočkat, že jsme se nastěhovali v době, kdy ještě ne úplně všechno bylo dokončeno, ale ten základ byl.
Kochali jsme se pohledem na planoucí oheň v kachlových kamnech v naší nové krásné roubené chalupě, kdy venku panovala velká zima s bezmála dvoumetrovými závějemi. Byla to romantika a bylo nám krásně 🙂
A jak to bylo dál? O tom příště.