Vždycky jsem si přála nějaké zvířátko, nejlépe psa. Ale rodiče byli proti psům, a tak jsem se spokojila s křečkem a rybičkami. Ale určitě sami uznáte, že to jaksi není ono. Takže jsem si předsevzala, že až moje děti budou chtít psa, tak ho taky budou mít (na někoho to pak přece svést musím o:).
Jenže… Jenže můj první muž byl zásadně proti zvířatům. Nanejvýš by „skousl“ právě ty rybičky, protože s nimi není žádná větší starost a neobtěžují. Za psa se musí platit poplatky, žrádlo, veterina, pouští chlupy, občas udělá loužičku či hromádku. Takže na otázku: „Budeme mít pejska?“ odpověď zněla: „NIKDY!“ Jenže to by nebyla ženská, aby si s jedním zabedněným chlapem neporadila. A pomohl mi k tomu jeden malý článek.
Takže milý muž měl po argumentech a za pár dnů bylo štěně doma. Není dost času ani místa popisovat, co jsem za ten rok s milým hafíkem prožila. Ten rok utekl jak voda a já se musela rozloučit. Rvalo mně to srdce, ale nedalo se nic dělat. Mého kamaráda čekal jiný páníček, který ho moc potřeboval. A já se zařekla, že psa na předvýchovu už nikdy!
A za čtrnáct dní jsem stála ve dvě ráno v noční košili před domem a čekala, až se to malé žluté štěňátko vyvenčí. Tahle psí školka trvala celkem pět let. Za celou tu dobu jsem si na to loučení nezvykla a to i přesto, že jsem věděla, že se dostanou k páníčkům, co je budou moc milovat.
Roky plynuly a i já změnila svého „páníčka“. Můj druhý muž zvířata miluje a ona jeho. A tak slovo dalo slovo a domů jsme si přivezli malého labradorka na předvýchovu. Říkali jsme jí Laro, Lájoši, zlatíčko, prasopse, blondýno atd. atd. Zkrátka podle toho, co zrovna vyváděla.
Opět jsme byli o rok starší a Lara putovala do nové rodiny. Tentokrát už jiné štěně nebylo. Další takové loučení by páníček nepřežil. Pár let jsme byli bez zvířátek. Já pročítala časopisy a hledala toho „svého“ psího kamaráda. A našla jsem! Jmenovala se Amálka a byla to přímo psí víla. Fenečka čínského chocholatého psa. Můj muž se smál a říkal, že to není pes, ale přerostlé morče, už jen to jméno: Amálka – Análka. Byl na zabití.
A já jim chystám pomstu – ten labradorek stejně ještě bude.