Ale není to jen v domácnosti. Nakupování oblečení a bot je podle ryze ženských časopisů příjemně využitý čas, mně se zdá noční můrou. Když potřebuji nové boty, jdu samozřejmě do obchodu, a co tam neslyším? „Ale paní, my takovou velkou velikost vůbec nedostáváme.“ Ta obrovská noha má číslo šest, docela normální český průměr. Já teda naivním hlasem říkám: „No tak mi dejte pánskou obuv.“ Ono to v poslední době vychází u některých bot nastejno – takhle jsem kupovala sandály a nebudete věřit, co jsem slyšela: „Ale tak malá pánská velikost se nedělá.“ Takže co teď, na ženu jsem velká, na muže malá. Teď už opravdu nevím, co jsem. Asi nějaký mutant.
Nedej bože, abych šla kupovat bundu, košili, svetr nebo kalhoty na mého muže. Měří jen 196 centimetrů, ale velikost na něj prostě není k sehnání. Podle výrobců oděvů jsou kalhoty pro vysokého člověka zároveň i široké. Podle hesla: „Kdo je vysoký, musí být i tlustý!“ Posledně, když jsem koupila košili a dokonce mu i byla, tak jsem ji „nechtěně“ vyprala asi na příliš vysokou teplotu (40 °C). Srazila se tak, že je malá i mně. Tak ji mám schovanou, než do ní dorostou moji dva kluci. Ani s nimi to není lehké. Radulka je takový pěkný baculatý klouček, ale koupit mu kalhoty, tak to je umění. Všechny, co jsme vyzkoušeli, mu byly o 15 – 20 cm delší, než potřeboval.
Takže, co teď? Naposledy jsem šila na panenky a musím říct, že se šití nezapomíná! Je to jako jízda na kole, jen sehnat správný střih a stačí trošku šikovnosti a kalhoty pro moje Sluníčko jsou na světě. a dokonce mu i perfektně padnou. A ještě jsem ušetřila nějakých 150,– Kč. Bezva. Ale šít na celou rodinu, to se zrovna moc nevyplatí. Na kluky možná, ale na tatínka je opravdu velká spotřeba látky. A koupená věc vyjde mnohem levněji, ale… nesedí!
Takže z toho všeho vyplývá, že jsme gigantičtí obři, kteří měli vyrůst asi tak do 150 centimetrů. Ale to už bohužel změnit nejde. Máte podobou zkušenost?