Je tedy pravda, že pokud jsem měla nějakou kamarádku, tak byla většinou také rozená ve znamení blíženců (vlastně 4 z 5). Některá z nich se téměř ztotožňovala s popisem blížence, jiná mu odporovala podobně jako já, ale většinou v jiných ohledech. Možná pouze tímto aspektem jsem se nějak přiblížila ke sblížení se s mým blíženectvím.
A co se nestalo? Mým vyvoleným se stal také blíženec… Je takovou tou osobou, která zná polovinu okresu a ta druhá zná jeho. Prostě sblížit se s někým pro něj, na rozdíl ode mne, není nijaký problém. Zpočátku nebylo možné si zapamatovat všechny jeho kamarády. Takové množství… I po dvou letech s ním jsem neustále potkávala jeho nové a nové známé.
Shodou okolností se nám podařilo, abychom měli doma i dcerku rozenou kalendářně jenom několik dní po nás. U ní se začíná ale blíženectví projevovat poslední dobou velice intenzivně. Naše Terezka je totiž asi opravdu jedno z těch dětí, které se mělo už narodit k sourozencům. Vysloveně jí chybí. Kdykoliv nějaké děti potkáme, tak hurá za nimi. Jakmile vidí v televizi miminko, tak ječí na celý byt „mimi, mimi, mimi“ a když potkáme třeba sousedku s dcerami… Konec… Okamžitě by s nimi odešla. Chci-li, aby šla se mnou, tak křičí a pláče, prosí „NE, NE, NE…“ Už dnes je vidět, že bude opravdu velmi společenská.
Takže abych to shrnula, jsme doma vysloveně blíženecká rodina a divte se nebo ne, ono nás to velmi sbližuje. (A to nejen v tom, že naše narozeniny fakticky slavíme všichni najednou.) Podle řecké mythologie byli blíženci dva bratři, dvojčata. Jeden smrtelný a druhý nesmrtelný. Velmi se milovali a když ten smrtelný zemřel a odešel do podsvětí, tak žádal nesmrtelný Dia, aby se k němu mohl připojit. Zeus mu přáni splnil, ale byl natolik dojat jejich sourozeneckou láskou, že je vynesl do nebes a tak vzniklo znamení blíženců.
A podobně jako je tomu v tomto příběhu mi připadá, že jsme spřízněni, my blíženci a to v pravém slova smyslu. Roztržky a rozmíšky se nekonají, naopak přemýšlíme velmi podobně. Navzdory či právě díky našemu hvězdnému znamení, snad v protikladu našich rozdílů a v souladu s naší individualitou, je nám naše blíženectví daleko blíže, než jakási specifikace nějakého hvězdného, byť mytologického, ale ve skutečnosti lidmi vymyšleného a pro jednotlivce nedosažitelného imaginárního znamení blíženců. Ale kdo ví? Třeba to nějaký účinek má? Co my víme? Je to ve hvězdách…