Pejsek

Mimo to, že jsme rodina početná, čítáme ještě o dva členy více. Tedy do Vánoc to bylo o tři – ještě jsme měli kocourka mourka řečeného Mourýsek. Jenže odešel jako obvykle ven a už se nevrátil. Zbyla nám Ňunínka – bílé morče, a Dolárek (někdy Marka) podle toho, za co ho kdo má, jestli za holčičku nebo za chlapečka. Dolar je křeček. Morče patří Petrovi, Dolar dceři Janě. Původně měl křečka prcek – džungára Ferdu, ale přežil své dva roky a odešel do věčných lovišť…A tak právě proto, že náš kocourek odešel a nevrátil se, a také proto, že jsem měla strach pokaždé, když oknem opouštěl náš byt, že se nevrátí, tak nějak jsem zavrhla možnost, že bychom si pořídili nového kocoura. I když kočky máme rádi moc a Mourýnek, to byl miláček celé rodiny – což je div, že se všichni puboši na něčem shodli. Takže jsme ustanovili, že jedině psa.
Petr, který má morče, je dost nedbalý a o zvířátko se staráme všichni, on jen vykřikuje, že je jeho. Vyvinul ovšem největší iniciativu v obstarávání psa. Dnes mě navštívil naprosto neznámý člověk, co se mi chtěl podívat po bytě a poznat mě, protože Petr od něj chce psa. No – on si ho chtěl hned dnes donést domů, ač jsem o tom neměla ani šajn. Navíc jsem mu několikrát říkala, že se nestará o Ňuňu, takže nic. Chtěl mě postavit před hotovou věc, protože ví, že bych určitě pejska nevyhodila.
To by ušlo. Stejně to bude zase moje starost i radost- to je mi jasnější nad slunce. Jenže my jsme s prckem chtěli jednoho pejska – takového čertíka, co má jeho kamarád. Kamarádova maminka vyvinula velké úsilí nám ho sehnat a zrovna dnes mi prcek sdělil, že ho našla v jednom útulku. Tenhle má 3 měsíce, tamto štěně 7 neděl. O tamtom pejskovi vím jen to, že jeho páníček je trošku divný, o tom druhém to, že je očkovaný a je to ten, co jsme chtěli.
Takže – babo raď. Co s tím. Navíc zrovna dnes – jako na potvoru – nám doktor řekl, že Petr má určitý problém a podle všeho nás čeká řada vyšetření na různých pracovištích, takže budeme opět cestovat po doktorech. Na malé štěně těžko bude mít kdo půl dne dohlédnout. A ještě tu máme další problém. Do bytu, kde se sotva smrskne pět lidí – a to s velkým omezením – přibyli další dva zbývající dospělí členové rodiny – chlapci – přišli o bydlení, starší i o práci (tu mu sehnali bratři zde, takže tu musí zůstat, jinak nemá šanci chodit do práce). Tak nám ty problémky rostou a rostou a já nevím, co s tím. U nás je to vždy stejné – určitě máte často stejný pocit – když už uhodí, tak pořádně a mnohočetně.

Protože vím, jak asi vypadají zde reakce, ptát se na nic nebudu, ale ráda si to přečtu. Ale rozseknout to musím já.