Zjistila jsem si, co se na takovou hodinu spinningu nosí, a vyrazila jsem. Po menší přednášce od instruktora, seštelování kola, jsme „vyrazili“. Už po prvních dvou písničkách jsem si nadávala, kam jsem to zase vlezla. Vůbec jsem se nechytala a jezdit ve stoje?? :-O …to byl nadlidský výkon. Po hodině, kdy jsem nebyla schopná ani vstát z podložky a otřít si kolo, jsem si byla stoprocentně jistá, že tohle už ne. Druhý den mě bolelo celé tělo a dva dny jsem nemohla skoro chodit.
Asi po týdnu jsem potkala jednu paní, co též byla a jak jsem poznala při oné osudové hodině, byla už i dost vyježděná a jako „profík“. Tak jsme prohodily pár vět a po jejích pár přemlouvavých větách a radách jsem se nechala přemluvit, abych to ještě zkusila. Tentokrát jsem si správně seštelovala kolo (bolesti druhý den vyplývaly z onoho špatně seštelovaného kola), psychicky nabrala dost sil a opět „vyrazila“. Byl jiný instruktor, jiné písničky a mě se najednou jelo tak nějak lehčeji. Dokonce mě to začalo i bavit. Byla jsem sice vyčerpaná přibližně stejně jako po první hodině, ale už to bylo trošku jiné vyčerpání, takové uspokojivé, spokojené. Tak jsem začala chodit pravidelně. Nejdříve jen tak jednou týdně, potom dvakrát týdně a časem se přidaly i pravidelné dvouhodinovky jednou za čtvrt roku. No a jak je to teď po čtyřech letech??
Můžete hádat…………od července letošního roku předjíždím jako instruktorka a mám spinning strašně ráda, je to takový můj životní styl a nedám na něj dopustit.
Navíc jsem se díky spinningu dostala i do „amatérského“ klubu cyklistů (mimochodem nikdo ze členů na spinning nechodí) a začala jezdit bikecrossové závody – závody na horských kolech. Ale o mých začátcích v tomto odvětví bude článek až někdy příště……
A co to vlastně spinning je? Spinning je naprosto úžasná věc, ale popíšu to tedy trošku odborněji: