Něco o mně: V práci se ke mně přitočil klient a aby nerušil ostatní, polohlasem vyslovil otázku. Aspoň to jsem pochopila, neboť přiznávám, bylo pozdě odpoledne, dusno a já byla v tu chvíli duchem nepřítomná…Dle tónu jeho hlasu a tázavého pohledu, jsem pochopila alespoň to, že naléhavě vyčkává na odpověď… V hlavě mi běželo: „Vzpamatuj se, něco chce vědět, soustřeď se..co to říkal?“.. Vteřiny ticha ubíhaly, vidím znovu ten tázavý pohled, vůbec nechápu, proč jsem prostě nepožádala, aby otázku zopakoval..a já dolovala v podvědomí..vzpomínám si, věta začínala slovy: „Promiňte, prosím..“ už vím – domyslela jsem si! To je jasné! Chce si odněkud zavolat!:) Následoval můj úsměv a slova: „Samozřejmě, ale možné to je, bohužel, pouze tady a ukázala jsem k mému stolu majíce přitom na mysli, že ostatní kanceláře jsou obsazené. Klient ještě stále vyčkával…Pochopila jsem! Můj stůl je poměrně velký, na telefon by klient sotva dosáhnul i pobídnu ho tedy větou:“Klidně ten stůl obejděte a posaďte se k tomu“. Klient už trošku rezignovaně pronesl „Ale já bych raději na ten záchod“… v tu chvíli mi všechno doklaplo:( :(:) a úplně jsem v hlavě slyšela, jak jeho věta zněla:“Promiňte, prosím, ale dalo by se tu někde odskočit na toaletu?“
No, jo..no:)
Rychle ještě musím napsat o nějakém trapasu někoho jiného:)..
Kamarádčin tatínek se rozhodl před léty zajít do obchodu a vybrat oblek. Jeho manželka se samozřejmě:) nabídla, že poradí…to neměla dělat…do obchodu vešli tedy spolu. Velmi milá prodavačka po půlhodině zkoušení, zřejmě, aby zákaznici potěšila, pronesla větu na adresu jejího manžela stojícího u zrcadla: “Vašemu synovi sluší vážně všechny!“…:) 🙂 Chci jen podotknout, že mezi kamarádčinými rodiči není téměř žádný věkový rozdíl…jen tatínek možná vypadal vždycky mladší a maminka – už od školy – starší…Tak doufám, že tohle se mi vážně nestane:):):)
Nezlobte se, ještě mi to nedá: Moje bývalá kolegyňka, už když ještě chodívala do školy, se snažila, aby jí to slušelo a ráda nosívala lodičky..jednou se tak vracela ze školy vlakem domů …a při vystupování se jí kramflek lodičky zapíchnul při vystupování do schůdku ve vlaku..noha v botě pevně držela, bota zase pevně držela ve schůdku, ale kamarádka přepadla dopředu..i začala sebou zmítat, aby se ji podařilo vyprostit:)…měla krásnou zvonovou sukni, která se jí shrnula přes hlavu…:( :):)
Proti trapasům zkrátka nelze nijak bojovat, člověk se jim nevyhne, ať dělá, co dělá:)..a tak by je měl nést statečně:)…a kdyby se i Vám stalo „něco strašného:), napište…