O trapasech

Dnes Vás chci trošku rozesmát, chci psát o trapasech. Trapas, který právě prožíváte je „příšernost“. Se slovem trapas se mi vybavují slova jako propadnout se do země, být někde úplně jinde, případně být neviditelný, zahrabat se 100 metrů pod zem…Dnes Vás chci trošku rozesmát, chci psát o trapasech. Trapas, který právě prožíváte je „příšernost“. Se slovem trapas se mi vybavují slova jako propadnout se do země, být někde úplně jinde, případně být neviditelný, zahrabat se 100 metrů pod zem…všechna tato slova myslím vystihují trapas velice přesně:) Většina lidí se jim ráda zasměje, jen se nesmí týkat přímo jich…Jistě souhlasím, také se mi to stává a také já se chci propadnout:), ale přiznám se, že bezprostředně po tomto „prožitku“ (dá-li se to takto vůbec napsat:), už se vidím, jak sice schovávám tvář do dlaní, ale líčím přitom můj trapas ostatním a ještě „pikantně“ zdůrazním trapnost situace:)

Něco o mně: V práci se ke mně přitočil klient a aby nerušil ostatní, polohlasem vyslovil otázku. Aspoň to jsem pochopila, neboť přiznávám, bylo pozdě odpoledne, dusno a já byla v tu chvíli duchem nepřítomná…Dle tónu jeho hlasu a tázavého pohledu, jsem pochopila alespoň to, že naléhavě vyčkává na odpověď… V hlavě mi běželo: „Vzpamatuj se, něco chce vědět, soustřeď se..co to říkal?“.. Vteřiny ticha ubíhaly, vidím znovu ten tázavý pohled, vůbec nechápu, proč jsem prostě nepožádala, aby otázku zopakoval..a já dolovala v podvědomí..vzpomínám si, věta začínala slovy: „Promiňte, prosím..“ už vím – domyslela jsem si! To je jasné! Chce si odněkud zavolat!:) Následoval můj úsměv a slova: „Samozřejmě, ale možné to je, bohužel, pouze tady a ukázala jsem k mému stolu majíce přitom na mysli, že ostatní kanceláře jsou obsazené. Klient ještě stále vyčkával…Pochopila jsem! Můj stůl je poměrně velký, na telefon by klient sotva dosáhnul i pobídnu ho tedy větou:“Klidně ten stůl obejděte a posaďte se k tomu“. Klient už trošku rezignovaně pronesl „Ale já bych raději na ten záchod“… v tu chvíli mi všechno doklaplo:( :(:) a úplně jsem v hlavě slyšela, jak jeho věta zněla:“Promiňte, prosím, ale dalo by se tu někde odskočit na toaletu?“

No, jo..no:)

Rychle ještě musím napsat o nějakém trapasu někoho jiného:)..

Kamarádčin tatínek se rozhodl před léty zajít do obchodu a vybrat oblek. Jeho manželka se samozřejmě:) nabídla, že poradí…to neměla dělat…do obchodu vešli tedy spolu. Velmi milá prodavačka po půlhodině zkoušení, zřejmě, aby zákaznici potěšila, pronesla větu na adresu jejího manžela stojícího u zrcadla: “Vašemu synovi sluší vážně všechny!“…:) 🙂 Chci jen podotknout, že mezi kamarádčinými rodiči není téměř žádný věkový rozdíl…jen tatínek možná vypadal vždycky mladší a maminka – už od školy – starší…Tak doufám, že tohle se mi vážně nestane:):):)

Nezlobte se, ještě mi to nedá: Moje bývalá kolegyňka, už když ještě chodívala do školy, se snažila, aby jí to slušelo a ráda nosívala lodičky..jednou se tak vracela ze školy vlakem domů …a při vystupování se jí kramflek lodičky zapíchnul při vystupování do schůdku ve vlaku..noha v botě pevně držela, bota zase pevně držela ve schůdku, ale kamarádka přepadla dopředu..i začala sebou zmítat, aby se ji podařilo vyprostit:)…měla krásnou zvonovou sukni, která se jí shrnula přes hlavu…:( :):)

Proti trapasům zkrátka nelze nijak bojovat, člověk se jim nevyhne, ať dělá, co dělá:)..a tak by je měl nést statečně:)…a kdyby se i Vám stalo „něco strašného:), napište…