Zjišťuji, že mám s inspektorem Colombem společného více, než jsem si myslela. Né, nemám na mysli vraždy:) I když taková šikovná vraždička..!:)… jak by řekla paní Rosůlková alias babička raubířů z Takové normální rodiny…Zkrátka a dobře – abych neodbíhala – my s Petrem děláme také všechno společně… Tedy i rozhodujeme (a dohadujeme:)
Společně vybíráme ( = se dohadujeme:)… barvy, které by měly přijít na stěny našeho bytu… Uf… Já bych chtěla něco příjemného, chápete, tón v tónu… harmonii… aby se nám dobře bydlelo:)… Petr má rád kontrast, změnu a dění… Rozplývá nad některými křiklouny (křiklavými barvami:) – „To by se to fotilo!“ ..Už z dob mého dospívání (od puberty do teď:) jsem si odnesla jasnou představu – nemám ráda zubaře a fotografy… a nikdy si žádného nepořídím domů! … Mnó, spletla jsem se:) Ale má to i své výhody – když na poslední chvíli zjistím, že mi „došla“ konturka (pro pány – konturovací tužka na rty:), nemusím se do telefonu zabývat detaily (číslo a značka – netrvám na nich), do telefonu Petrovi stačí uvést, že chci barvu, kterou nosím…. a žádaný odstín obdržím:)
Stejným způsobem (tedy stejně společně:) vybíráme zařízení bytu… (tedy včetně kritéria „to by se fotilo“:)… není „to“ vážně jednoduché… s našimi často navzájem si odporujícími si požadavky:)… Dlouho vybíráme, pokukujeme, vymýšlíme, kam postavíme… V našem oblíbeném obchůdku nám paní nábytek i zapůjčí domů, ať vyzkoušíme… ať si nemusíme vystačit jen s představami, jaké by to bylo, kdyby…
Když se radí dva, je to těžké. Nemůžete užít právo většiny, maximálně právo veta:):), a to se špatně vyslovuje, když Vám na tom druhém záleží a nechcete se ho dotknout…
Moje máma je velmi akční žena:), proto není vůbec nic zvláštního, že během okamžiku dojde k poznání, že takto! se už u nich doma prostě žít nedá!:)… a vlastními silami (spolu se silami svých dětí:) přestaví nábytek (případně snese z půdy:)… vše velmi nenápadně… můj táta totiž nemá rád změnu:)… upřesňuji – nikdy ji neiniciuje a nerad se jí účastní:) Pokud však byla v jeho nepřítomnosti provedena, toleruje ji… vejde do obývacího pokoje, zamíří doprava, kde stála pohovka, zde se zarazí, znejistí, nicméně pohledem zjistí, že pohovka stojí nalevo, ten pohled ho uklidní natolik:), že se do ní (byť trochu více nalevo:) usadí… Mojí mámě to naprosto vyhovuje, mému tátovi to naprosto vyhovuje… uf, jen já jsem ráda za ty naše diskuze u nás doma:)
Mám blonďatou kamarádku… říká, že kdyby přišla domů jako černovláska, její manžel by si toho nevšiml… já soudím, že všiml, jen by to tak nějak chlapsky:) nepovažoval za hodna slova:)… stejně jako neměl potřebu s ní vybírat jméno pro jejich syna. On nějak souhrnně považuje vlasy, jména, barvu koberce v obývacím pokoji … za nepodstatné (říká kosmetické:) záležitosti, které rád nechává na své ženě… Kamarádce to tak vyhovuje, jejímu manželovi to tak vyhovuje… uf, jen já jsem ráda za ty naše diskuze u nás doma:)
Bývalý kolega poslal svou manželku vyměnit talíře, které ten den koupila… Chápu ho:) Prý jí řekl, ať koupí bílé, ona koupila bílé s červeným proužkem… Prý se jí líbili:). Jenže u nich doma rozhoduje její muž (i o talířích:)… Jemu to tak vyhovuje, jí ne:(… uf, a já jsem ráda za ty naše diskuze u nás doma:)
Prostě u nás doma to dá někdy trošku práce… vybrat tu nej barvu, stůl, pohovku, zrcadlo, dovolenou… ale já jsem ráda, že děláme rozhodnutí společně… i když někdy musím trošku ustoupit o krok…
PS: Podle těch řečí, které inspektor Colombo o své manželce vede:), mi to skoro:) připadá, že ji má docela rád. No, né? … Vždyť říkám, že je to sympaťák!