Je krásnej, je zelenej a je to ještěrka. Přesněji – leguán zelený…
Rozhodla jsem se o našem leguánovi napsat. Jedná se o zvířátko, které asi nemá každý doma a možná ani pořádně nevíte, jak vlastně vypadá… Náš legošek se chová jako právoplatný člen jakékoliv domácnosti, tedy i naší:), tzn.: Odmítá dělat nádobí, občas předstírá, že neslyší…a vlastně pokud někomu v něčem není podobný, tak to jsem asi právě já:), protože když chce, dokáže být úžasně mrštný… ale je pravda, že mně se nechce nikdy:)
Když sbíráte o leguánech informace, většinou se na prvním místě dozvíte, že legošek je docela náročné zvířátko, denně čerstvá zelenina a ovoce, správné sluníčko, musíte mu pořídit terárko… Pořídili jsme ho i tomu našemu malýmu pochňurovi (je asi 1 metr dlouhý). Je pravda, že z počátku v něm i bydlel a občas jste u nás mohli slýchat větu „Dám legoška do terárka“…ale to bylo…uběhl nějaký čas a dnes už u nás uslyšíte spíš „Jdi si do svého pokoje!“:):) Jeho pokojem je myšlen dříve „náš“ obývací:) Je pravda, že to není řešení, on sice uraženě odťapká, ale zase zabere místo na pohovce:) Výjimečně jde do terárka na noc. Opravuji: Nejde. Je tam odnesen, když zlobí (nicméně uznávám, že se to může stát – myslím tím zlobení:) a ráno se kajem a odprošujem ho:) Do terárka šel i v neděli večer, ale „trest“ byl zřejmě z jeho pohledu neoprávněný a tak jsem se ráno probudila budíkem a s legoškem na břiše… v noci se probudil, terárko si otevřel a přesunul se… já tvrdím, že do tepla, ovšem zlé jazyku u nás doma (myslím tím mého Petra:) tvrdí, že se prostě v noci přesunul na nejvyše položené místo v okolí, protože leguáni se rádi rozhlíží. S tím nejvýše položeným místem nesouhlasím! Zadek sice mám, ale tlustá nejsem!:)
Mimochodem, věděli jste, že leguáni jsou jediné ještěrky, které se dají ochočit?…Přiznávám, že občas legoškovi vyhrožujem! Vyhrožujeme, že ho pošleme na brigádu, když bude zvědavej a bude rozbíjet věci..nebo když nám přijde účet od legárky (legoščí paní doktorka).. posíláme ho na poštu lepit známky – rád poznává věci v okolí tak, že na ně vystřeluje svůj jazýček. Druhá možnost je práce v knihovně. Náš legošek totiž miluje knížky! Válel by se po nich celý den:)
Podotýkám, že neochočený leguán, pokud se mu něco nelíbí, dokáže velmi dobře využít sílu svého ocásku, má ostré zoubky a drábky…Ale náš legoš je velký mazel..vydrží celé hodiny se nechat hladit..A ke všemu je strašně ješitný:) Nerad se koupe, což je s podivem, protože leguáni mají vodu rádi. Takže pokud chceme toho našeho umejt, nejlepší je na něj celou dobu mluvit a opakovat :“si krásnej, si krásnej, si krásnej“:) Jednu dobu se mu zase takhle líbilo slovo „cukrkandl“. No, neptejte se mě proč:), nikdy ho neochutnal..Ale co ochutnal, je chléb. Nesmíte ho před ním jíst, protože ho dojíst nestihnete…
Leguáni jsou ochočitelní tvorečci a je s nimi zábava. Pokud se týče dětí, kamarády mohou být až tak školákům, těm menším se sice také líbí:), ale jak už jsem psala má drábky a zoubky…Nicméně na starost by ho měl mít vždy někdo dospělý…
O legoškovi píšu né proto, abych Vás nalákala:) a Vy si ho utíkali koupit:) Nechci se tu ani rozepisovat o správném složení jeho potravy, o jeho chovu….chtěla jsem jen napsat, jak se žije tomu našemu. Máme ho už 5 let. On si asi ale myslí, že má on nás:) Ale není to vlastně jedno?
Už když jsem byla malá, měli jsme doma spoustu zvířat…psi, želvy, voliéry na půdě, balkóně i zahradě…táta je vášnivej zvířatolog:)…Moje máma vzpomíná, jak se s ním plížila v 8 měsíci (se mnou:) po lese – pozorovat veverky:) A náš momentální přehled zvířectva?:) Řazeno dle velikosti. 1 leguán, 1 činčilák, 2 andulky…jestli je to stav konečný, to opravdu netuším:)