Vzpomínám se na mé první rande…nebyla jsem si tehdy úplně jistá, že je to „už“ rande:), ale moc jsem se na ně těšila a bylo to moc hezký…ale zkrátka můj první kluk tehdy všechno zkazil (sem si tenkrát myslela..:) Upřímně: Chtěla jsem tehdy slyšet něco jako „líbíš se mi“…nebo aspoň „sluší Ti to“..:) No, řekněte, je to na první rande vážně moc?:) On tehdy řekl:“Seš vážně strašně zajímavá…“..ach, jo… „ach, jo“ né proto, že jsem nebyla (a nejsem) krásná, „ach, jo“ né proto, že mi to přesto neřekl, „ach, jo“, protože jsem byla tehdy hloupoučká…dobře naivní zní líp:).. asi to patří k věku…ještě před rokem se mě moje „malá“ sestra ptala:„Že nevíš, koho obdivuju úplně, ale úplně nejvíc?“ Odpověděla jsem popravdě, že to opravdu nevím, ale byla jsem v očekávání jména nějaké „profláklé“ osobnosti:) Je pravda, že mi trošku vzala dech, odpověď zněla:„ Kalkulačku!“:) Ovšem od té doby uběhl celý rok a když se jí minulý víkend švagr ptal, jestli by byla raději chytrá, ale ošklivá, nebo hezká, ale hloupá (vím, po této větě asi vstávají feministkám vlasy na hlavě:).. Karolínka odpověděla: “..no, to ať jsem tedy úplně blbá!“:)… Nu, doufám, že ji to přejde:)
Sama za sebe musím říci, že jsem měla v životě asi docela ŠTĚSTÍ:)…já nejsem klasicky krásná… vlastně ani krásná:), ale ani ošklivá.., ALE!…ale jsem ze sebou náramně:) SPOKOJENÁ:):):), a to je to snad nejdůležitější…jsem ráda…jaká jsem a taky, že jsem ženská…ráda nosím sukně, ráda se líbím…
Já vlastně vůbec nechtěla psát o kráse jako takové, protože krása sama o sobě je prostě velká věc!..nebo že, kdo je ošklivej je chytrej a naopak…a vůbec…krása je přeci pojem velmi relativní…A co vy? Jste ze sebou spokojené? Nebo jste „jenom“ krásné?:):)