Mého šéfa navštívil kamarád ze střední školy. Říkejme mu pracovně:) třeba pan Novák:) Dlouho se neviděli a tak spolu probírali všechno možné… Při odchodu si šéf vzpomněl na společnou spolužačku právě ze střední, ale pan Novák si ji prostě nemohl a nemohl vybavit. Pak si ale přeci jen vzpomněl! „Já už vím! Slyšel jsem, že nedávno promovala, ale řekni sám, co to může být za vysokou, když si ji udělala na mateřské při dvou dětech!“
Já vám ani nevím proč, ale v tu chvíli mi to v hlavě „prokliklo“:):) (vážně si už musím od toho počítače odpočinout:) na prezidenta Spojených států. Nebojte! Hned se pokusím o vysvětlení! Prostě jsem si v tu chvíli vzpomněla na narození šesterčat v jednom americkém státě. Prezident tehdy zavolal jejich matce…Závěr rozhovoru si nedovolím přesně citovat (už je to nějaká doba), ale znělo to jako: “Vím, že Vás asi čeká spousta práce, ale řeknu Vám – až Vaše děti povyrostou – z Vás bude jednou opravdu špičková manažerka!!:):)“
Dobře, já vím, že musím brát oba trošku s nadhledem:) Ale mně jde prostě „jen“ o ten rozdílný přístup! O přístup, kdy jsou těhotenství a mateřská „dovolená“ brány jako určité mínus, já bych to nazvala z pohledu mužů jako ustrnutí:( Připadá mi, že toto koluje jako nějaká pověra a já si vážně nedokážu představit, že ji o sobě roztrušují ženy:)
Já se k závěru rozhovoru šéfa s jeho kamarádem jen připletla (ale vážně se nedalo neslyšet:), kdybych ale mohla panu Novákovi něco říci…a také nechci, aby vše, co jsem dnes napsala vyznívalo „protichlapsky“:)…řekla bych asi jen: „Já Vaši spolužačku vážně neznám!…Ale její manžel musí být vážně opora a docela fajn chlap… Že, pane Novák?“:)
PS: Snad se nepletu a on tou „skálou“ opravdu je!:)