Lámaismus (tibetský budhismus) mě ohromil svou tolerancí, optimismem a lidskostí. Zároveň však v knihách byly uvedeny informace, které mohou ortrodoxní věřící zaskočit a pobouřit.
Podle tohoto učení přicházíme na zemi my lidé a zvířata, abychom se něčemu naučili. Vždy je před námi nějaký úkol, kterým se máme zdokonalovat. Jako bychom přišli do školy. Po smrti se vrátíme „domů“, abychom načerpali síly, vyhodnotili své činy a připravili se na další vzdělávání. Cílem je získat co nejvyšší duchovní úroveň.
Zvířata mají své úkoly také. Po smrti, při znovuzrození, bude zvíře vždy zvířetem, člověk vždy člověkem.
Jak jsem řekla, každý máme svůj úkol. Ten, kdo nám odepře tento úkol splnit, má ve svůj prospěch velké mínus. A tím se dostávám k jádru pudla.
Duše nějakého zvířete se převtělí dejme tomu do volka. Jeho úkol je, že musí pomoci lidem, aby se nasytili, aby se ošatili a měli čím umýt. Volek tedy poctivě jí, připravuje se na poslání. Jakmile je zabit, jeho tělo je využito téměř celé. Maso slouží k nasycení, kůže k obléknutí, kosti k vyrobení mýdla, žluč k výrobě žlučového mýdla. Volek svůj úkol splnil a je ve vývoji zase o kus dál. To, že jsme jeho osud přijali, jsme mu dali najevo svou úctu.
Ovšem, pokud do toho zasáhne ekologický aktivista, volek bude ušetřen smrti, zemře až na stáří, bez splněného úkolu. Bude se tedy muset brzy vrátit zpět, aby dosáhl utrpením svého cíle. A následující zkouška bude ještě těžší, než ta předchozí.
Tibetští lámové jsou vegetariáni, což je v rozporu s tím, co jsem napsala. Nicméně autor knihy vysvětluje, že zákaz pojídání masa nevznikl kvůli duchovním hodnotám, ale zcela prozaicky z ekonomických důvodů. Kněží měli málo peněz, tak si stanovili, že nesmějí pojídat maso – brali to jako zkoušku sebeovládání a dobrovolného strádání.
Každý z nás jsme na tomto světě, abychom prošli trápením a těžkými zkouškami. Čím těžší osud, tím rychleji se můžeme naučit něčemu důležitému. I předčasné úmrtí má svůj význam. Vše se děje plánovaně, nic není náhoda. Už před narozením si každý z nás vybírá, komu se narodí. Sami jsme si vybrali podmínky, sami jsme si vybrali prostředí i životní situace. My sami jsme za svůj život zodpovědní a máme povinnost jej dožít až do konce.
Měla jsem období, kdy jsem tyto myšlenky neustále řešila. Nedošla jsem však k žádnému závěru. Jednu dobu jsem byla hrozně pyšná, že vím něco, co druzí ne. Byla to pýcha malého dítěte, které pozná pár písmen a už si myslí, že umí číst. Časem jsem si uvědomila svou nedokonalost a velmi se mi ulevilo. Já se musím učit ještě hodně. Ale jedno už vím, že všechno má dva i více úhlů pohledu. A kdo vidí černobíle, vidí špatně.
Proto už dávno nejsem vegetariánka, protože jsem se rozhodla poslouchat svůj instinkt a dát tělu to, co požaduje. Proto se snažím koukat kolem a učím se myslet ekologicky. Proto, když čtu o testováních na zvířatech si vzpomenu na svou dceru s exemem a říkám si, možná nějací králíčci si právě splnili svůj úkol a dopomohli k nalezení léku pro mou malou.