Hlavou mi projíždí myšlenka na kamarádku, která byla mým odstrašujícím příkladem, proč se otrokem nestat… Pár jich uvedu, tak například:
– když si děti umyly ruce, tak hned utíraly umyvadlo, aby bylo bez kapiček,
– jen co dostaly jídlo, tak už měly pod bradou tácek dřív, než daly jídlo do pusy,
– v jídelně měla kobereček kulatej s třásněmi a než jsem si šli sednout s kafem ven, tak ho česala hřebínkem. Je fakt, že jsem si ji malinko dobírala a občas jí ho pocuchala, ale věřte, že časem jsem díky chuti na teplou kávu dávala pozor, abych ani jediný vlásek nezkřivila,
– no a když mě vyprovázela ke vrátkům, tak stihla sebrat veškeré okvětní plátky růží, co opadaly… no tohle by možná vydalo na román – způsob žehlení, věšení prádla, mytí nádobí, ostříhávání trávy venku; v tomhle byla nenapodobitelná… nikdy jsem si neodpustila hlášku, tohle je už na léčení, ale musím přiznat, že domeček měla jak ze škatulky a každý to má jiné, prostě mně bude sloužit bydleníčko a né já jemu…..
Ke všemu včera mě dojal starší syn, když jsem vlezla do jeho pokojíku a prohlásila, že by si mohl ustlat, tak mně argumentoval tím, že se někde dočetl, že ustlaná postel je ráj pro roztoče a tak vlastně tím, že nestele, jim nedává šanci… upozorňuji, je mu 12 a kniha je jeho velký nepřítel, nejhorší je, že měl pravdu… no nakonec ustlal, přece silnější vyhrává… a to už neřeším, ty jeho hlášky, když si přeju, že mohli poklidit ten bordel v pokojíku, reaguje tím „že je to jeho prostor a jeho nepořádek a s oblibou vykřikuje, ale já se v tom vyznám“…
No to jsem se zase rozjela, tak asi si půjdu napustit vodu a půjdu na ty okna, protože s mojí pomalou závislostí na VD mám strach, abychom si opravdu nemuseli dělat kolečka na oknech, když se budeme chtít kouknout ven, jestli je hezky nebo prší… Ponaučení z toho asi žádné neplyne, aspoň vám utekl čas při pití kafíčka.