A to jsem včera navařila, převlíkla postele, vyluxovala celý byt a poněkolikáté za den posbírala poházené hračky a kostky po bytě, takže by to zas tak hrozné být nemělo. A přesto, umyté nádobí v odkapávači čeká na svůj úklid, na židli zas hromada prádla na vyžehlení, ze sušáku na balkóně za chvíli přibude další hromada a uvolní místo další várce vypraného prádla. A to nemluvím o koupelně… A abych nezapomněla, za záhadných okolností se ztratily skřítečkovy fungl nové plavečky a zubní kartáček. Že by si malý balil kufřík a chystal se někam na dovolenou? Pokud ano, tak doufám, že mě vezme s sebou, abych mohla taky relaxovat, odpočívat, užívat sluníčka, klidu, pohody…
Prásk! Z mého zasnění jsem zase zpátky v realitě. To jen ten malý 16měsíční svéráz za sebou zapráskl dveře od pokojíčku a nechce být rušen ve svém kramaření… 🙂 Potichoučku se plížím jedním očkem nakouknout a uvolnit mu cestu zpět, až zase změní své plány. Takové chvíle jeho zaujetí je třeba využít a vyndávám z koupelnových skříněk všechny zázračné čističe vodního kamene, záchodových mís, hadry, houbičky a začínám leštit zrcadla, blýskat umyvadlo a do tohoto království chemikálií neočekávaně vchází náš malý velký poklad a chystá se pomáhat mi svými prstíky roztírat záchodový gel po míse. Jak blázen poskakuju s houbičkou v jedné ruce a štětkou v druhé ruce mezi umyvadlem a záchodem a odháním pomocníka od všeho nebezpečného. Ještě chvíli a bakterie skutečně nebudou mít šanci a sterilní bude naprosto vše, včetně dítěte. 🙂 Tak takhle opravdu ne. Činnost, která mi běžně trvá 15 minut, mi teď zabírá třikrát tolik času a těch nervů, co mám už v okolo stojících kýblech! 🙂
Odlákávám pomocníčka mimo koupelnu, kde se sama zavírám, dokončuju v klidu své veledílo a psychicky se připravuju na tu spoušť, až dveře zase otevřu. Přemýšlím, jak asi udržují své byty a domy v čistotě ostatní mámy, které takových všestranných pomocníků mají víc… Samozřejmě, nabízí se myšlenka využít doby, kdy spí. Ale to moje zvíře spí přes den sotva půl hodinky a to mi na veškeré domácí práce nestačí. Zcela vážně se zaobírám myšlenkou najmout si paní na úklid. I kdyby třeba jednou za 14 dní, za měsíc. Ale už vidím ty pohoršené pohledy: „Vždyť jsi doma, nechodíš do práce a ještě ani nejsi schopná uklidit?!“
Hotovo. S uspokojením si prohlížím lesknoucí se koupelnu, včetně zástěny sprchového koutu. Na ten nevábně vyhlížející vodní kámen jsem se chystala dlouho, ale vždycky jsem si našla nějakou jinou, pochopitelně akutnější činnost a tuhle odkládala, ale už je naštěstí pryč. Teď se už naší koupelně, zdá se, nedá nic vytknout. Jen nechápu, proč pořád nevypadá jako ty koupelny na obrázcích v časopisech o moderním bydlení… 🙂 No, to je jedno, hlavně že je čistá.
Šťastné vydechnutí, neznatelný úsměv a zářící oči přede dveřmi prozrazují nějakou lumpárnu. Naštěstí to není tak hrozné. V kuchyni je vyskládaný komín tří poklic, pochopitelně podle velikosti a po podlaze v ložnici je nádherně rozházené veškeré mé spodní prádlo z nejspodnějšího šuplíku. Paráda. A vida! Pod postelemi nacházím zatoulaný zubní kartáček! Tak teď už stačí najít jen ty plavečky. A z dovolené asi nic nebude. No co bych taky chtěla, na dovolené jsem už víc než rok. Tedy na té mateřské… 🙂
A z malého tygra je zase malé mazlivé koťátko, straaašně unavené a tak to vypadá, že přichází moje půlhodinka klidného žehlení…