Vždycky jsem měla blízko k věcem mezi nebem a zemí, a v těhotenství se to ještě zvýraznilo…Měla jsem pocit, že jsem jaksi více intuitivní, že vnímám věci, které jsem dřív tolik nevnímala… asi za tím byla normální citlivost ženy v jiném stavu. Když jsem si naše dítě představovala, vždy se mi v představách objevoval
chlapec. Můj muž by radši holčičku, že jsou milejší, hodnější, více tíhnou k tatínkovi…:-) Ale já „věděla“, že to bude kluk, bude se jmenovat Jaroslav a měla jsem i představu, jak bude vypadat. Jak moc jsem se na něho těšila, to Vám, maminkám, nemusím popisovat. Bylo mi teprve 22 let, ale já jsem se cítila na dítě zcela připravená.
Když se Jaroslav se narodil, vypadal přesně tak, jak jsem si ho představovala.
Vůbec mě to nepřekvapilo. Můj muž mě podezíral, že jsem znala pohlaví dítěte z ultrazvuku, když jsem si tím byla tak jistá.
V knížkách o znamení Zvěrokruhu jsem si našla, že dítě se narodí ve znamení Štíra, a vůbec se mi to nelíbilo! Jenže pak bylo vše jinak a dítě si o 3 týdny na
svět pospíšilo, narodilo se ve znamení Vah… teprve mnohem později jsem zjistila, že sluneční znamení je jen jednou ze součástí toho, čemu se říká horoskop… :o)
Když jsem čekala druhé dítě, věděla jsem, že se asi narodí v únoru 1999.
Říkala jsem si: „Tolik devítek, to snad ani není dobře!“ A když jsem brzy ráno, 29. ledna 1999 jela do porodnice, říkala jsem si: „Zase jedna devítka navíc, ach jo… “
Teprve pak jsem se začala aktivně a důkladněji zajímat o tyhle věci, jimž jsem dříve byla „jen“ nakloněna.
Zaujala mě energie REIKI (vlastně jen díky tomu, že jsme si nechali nainstalovat „odrušovač GP“ zón a ten pan proutkař měl 2. stupeň reiki a řekl mi, že bych si
kurs reiki měla taky „udělat“ vzhledem k tomu, jaké u mě cítil schopnosti – dal mi proutky do rukou a trochu jsme experimentovali, úplně mě to dostalo!).
Udělala jsem si 1. a posléze 2. stupeň reiki. Ale to byl jen začátek. Pak jsem se seznámila s numerologií přes jednoho kamaráda, jakoby „náhodou“.
Numerologie je supr, zaujala mě na celé dva roky (udělala jsem i několik numeroskopů na zkoušku) a zjistila jsem, proč je naše „devítkové“ dítě tak
problematické… ale pak jsem přišla na chuť astrologii.
Ani nevím proč jsem s tím začala. Ale najednou jsem cítila, že to je ONO, to je to, co je pro mě, to je to, co mě uspokojuje, naplňuje moji touhu poznat lidi,
pochopit je, i když jsou mnohdy zcela jiní, než já.
Je to teprve asi 5 let, ale už teď jsem si jistá, že to je ta moje cesta, to je to, co chci dělat. Není to žádné věštění, žádná alchymie. Ale určitá intuice tam nutná je.
Zároveň je to práce, cesta, která nikdy nekončí a vždy se mám ještě co učit dále.
Na druhé straně na ní nejsem finančně závislá (a doufám, že nikdy nebudu) a to mi dává určitou svobodu. Nejsem tlačena časem a můžu dělat tehdy, kdy mám čas a chuť, což je pro tuto práci nejdůležitější.
Nevím, jestli je to dobře, ale vlastně ten popud – stát se sama astrologem – byl hlavně v tom, když jsem si nechala vypracovat horoskop (sobě a dětem)
profesionální astroložkou. Za svůj horoskop jsem dala 1000 Kč, za horoskopy dětí každému po 600 Kč.
Výsledek byl velice rozpačitý. Zjistila jsem, že takto ne, takto dělat horoskopy nikdy nechci a nebudu (opisovat kusy článků z knih, okopírovat část hotového
programu z počítače…) Bylo tam tolik rozporuplných informací, kterým jsem navíc nerozuměla a nedávaly mi smysl! Bylo to velmi neosobní. Cítila jsem, že se
autorka nezamýšlela a nepokoušela vcítit do mé osoby, ale jen rutinně dělala práci, mechanicky, nebyla v tom duše, byla jsem velmi nespokojena. Horoskop jí
zabral jen tolik času, co jí zabralo zkopírovat pár odstavců z hotového PC programu. 🙁
Nebyl to celek, bylo to, jako by mě někdo rozebral na kousíčky, jako puzzle, ale už zapomněl složit dohromady. Nic mi to nedalo. Krom toho nejdůležitějšího: rozhodnutí, že takhle si tedy horoskop nepředstavuji, a proto jsem si řekla, že to zkusím sama, a jinak.
No, a od té doby to zkouším. 🙂
Vím, že jsem stále na začátku a taky vím, co budu dělat na stáří, až mi vypadnou zuby a nebudu moci dělat své zaměstnání: koupím si kočičku (jako správná čarodějka – kočky mě velmi přitahují) a vrhnu se k tomu ještě na Tarot!
Už se moc těším.
Ale do d chodu času dost. Prozatím chci poznat astrologii co nejvíce, a to především aktivním zpracováním horoskopů.
Dnes už samozřejmě vím, že Štír vůbec není „špatný“, (jak jsem se zprvu bála, že se první syn narodí se Sluncem ve Štíru), a hlavně, že zdaleka jen nezáleží na
Slunečním znamení.
Astrologie je moje oblíbená zábava, ale i něco víc, než jen zábava. Někdy mě až děsí, jak moc to sedí. A hlavně si díky ní splňuji svou odvěkou touhu nahlédnout
pod pokličku, pod povrch věcí, do hloubky dušičky.
Chtěla jsem být učitelkou, zdravotní sestrou nebo psycholožkou. Toto je způsob, jak se aspoň trochu lidem přiblížit, jako by mi to dovolila tato povolání
(nakonec jsem se nestala ani jedou z nich).
Samozřejmě znám důvěrně horoskopy mých nejbližších, hlavně dětí. Ale musím naprosto nevýchovně říci, že ač jim díky tomu lépe rozumím, tak jsem si uvědomila, že mi to situaci vůbec neulehčuje, ba naopak, neboť „nevědomost hříchu nečiní“, ale já jsem „vědoma“, a nemám se tudíž na co vymluvit, když nezvládám svého hyperaktivního syna. Můžu mu 100x rozumět, ale to mě nenaučí trpělivosti, empatii… Tu musím brát jinde, ve svých rezervách. A skutečnost, že syn za svou povahu nemůže, je pro mě spíše zatěžující, člověk na
něj tak lehce nemůže svalit vinu…:-)
Na druhou stranu si myslím, že jsem se díky astrologii posunula daleko dál, v tom, že jsem začala nad mnohými věcmi (a hlavně lidmi) přemýšlet a chápat jejich pohnutky. Přistihla jsem se při situaci, že CHÁPU lidi s naprosto jinými názory a cítěním, dokonce jsem pochopila i své jisté povahové zvláštnosti a přijala je. Už kdyby nic jiného, tak za to to stojí.
Astrologie je v povědomí lidí spí jako „zábava“ v podobě denních horoskopů v bulváru. Musím zklamat jejich nadšené příznivce, ale tyto krátké zprávičky typu „dnes očekávejte štěstí v lásce “ či „naštve vás šéf“ jsou skutečně vycucané z prstu, a s astrologií nemají nic společného. Bohužel i z této oblasti si mnozí
udělali byznys. Není potom divu, že se takto spousta lidí dívá na astrologii jako na pavědu a podvod, když toto berou jako „horoskopy“. Je to smutné, že tak
zajímavavá oblast poznání se tolik zprofanovala.
Nicméně, je stále dost těch, co ještě nad astrologií nezlomili hůl a myslím, že nejlepší způsob přesvědčení se je – nechat si udělat horoskop u nějakého
DOBRÉHO astrologa. Nedejte na cenu, neboť vysoká cena často není zárukou vysoké kvality. Ten, co chce opravdu pomoci a poradit, nepožaduje vysoký honorář a je si vědom, že je jeho VÝSADOU, nikoliv povinností (nebo dokonce finanční nutností) jinému pomoci. Na druhou stranu je nutné pochopit, že každá vložená energie by se měla vyvážit jinou energií, i když nemusí jít nutně o peníze.
Hodiny strávené nad horoskopem jsou přece jen hodiny práce a každá práce by měla být alespoň symbolicky odměněna. Vesmír má rád rovnováhu. :o)